9 C 237/2022-33 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhal vůči žalovanému zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující neuhrazené nájemné a služby spojené s užíváním bytu za měsíc říjen až prosinec 2021 a dále zaplatit náhradu za tyto platby za měsíce leden až červenec 2022. Žalovaný předmětný byt užíval na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] s účinností od [datum]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do [datum] a nájemné spolu se službami spojenými s užíváním bytu ve výši 5 378 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil část nájemného za měsíce říjen až prosinec 2021, žalobce proto nájem vypověděl a od [datum] žalovaný užíval byt bez právního důvodu. Za období od ledna do července 2022 žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žádný z účastníků se k výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z předložených listin, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne [datum], za prokázané, že žalobce pronajal žalovanému byt [číslo] o velikosti 1+1 na adrese [adresa žalovaného], nájemné a služby spojené s užíváním bytu byly sjednány ve výši 5 378 Kč měsíčně. Z výpovědi nájmu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný nehradil nájemné a žalobce proto nájemní smlouvu vypověděl. Výpověď byla žalovanému doručena dne [datum] a od [datum] tak užíval byt bez právního důvodu. Z rozpisu dlužných období ze dne [datum] má pak soud za prokázané, že žalovaný neuhradil část nájemného za měsíc říjen 2021 ve výši 4 799 Kč a dále nájemné za měsíce listopad a prosinec 2021 po 5 378 Kč měsíčně. Ani po zániku nájmu žalovaný předepsané platby nehradil a dluží nájemné za měsíce leden až červenec 2022 po 5 378 Kč měsíčně. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného nájemného ve výši 53 201 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 320 Kč. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., který stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V dané věci byl žalovaný jako nájemce povinen platit žalobci jako pronajímateli za předmětný byt nájemné a služby spojené s užíváním bytu dle výše uvedené v uzavřené nájemní smlouvě. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil tím, že žalobci neuhradil nájemné a služby spojené s užíváním bytu za část měsíce říjen 2021 a za měsíce listopad a prosinec 2021. Žalobce proto využil svého práva a nájemní smlouvu vypověděl. V měsících leden až červenec 2022 žalovaný užíval byt bez právního důvodu a ani v tomto období náhradu za nájemné a služby spojené s užíváním bytu neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit celkem 53 201 Kč, neboť žalovaný tak dosud v rozporu s uzavřenou smlouvou a výše uvedenými předpisy neučinil. Důvodným je i nárok žalobce na úroky z prodlení, a to podle § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 261 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 661 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.