2 C 278/2024-53 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s žalovanou uzavřel dne 1. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr až do výše 40 000 Kč. Žalovaná vyčerpala částku ve výši 60 235,84 Kč se splatností do 1. 7. 2024, poskytnutý úvěr však řádně a včas nesplatila, čímž ji vznikla povinnost uhradit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 60 235,84 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.2. V předmětné věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná včas podala odůvodněný odpor. V něm žalovaná uvedla, že žádá bližší informace ohledně jejího údajného závazku vůči žalobkyni, neboť si není vědoma uzavření jakékoliv smlouvy se žalobkyní, přičemž od ní nemá ani žádnou výzvu k úhradě. V případě prokázání smluvního závazku vůči žalobkyni požádala žalovaná o umožnění splátkového kalendáře ve výši 1 000 Kč měsíčně, jelikož se nachází v tíživé životní situaci, léčí se na psychiatrii a podala žádost o přiznání invalidního důchodu.3. Soud vyzval žalobkyni opakované výzvou doručenou dne 1.10.2024 a 21.10.2024, aby se vyjádřila k odporu žalované a ke sdělení, zda by případě souhlasila se splátkovým kalendářem, a to ve výši navržené žalovanou. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala až dne 10.12.2024 po jednání soudu, které proběhlo dne 5.12.2024 s tím, že na žalobě trvá a s výší splátky navrženou žalovanou souhlasí.4. Soud má v dané věci z vyjádření žalované, jakož i z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 3. 2024 ve spojení s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr s limitem ve výši 40 000 Kč. Z předložených platebních informací má pak soud za prokázané, že žalovaná čerpala částku v celkové výši 40 000 Kč se splatností do 1. 7. 2024. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila a dlužila na jistině čerpanou částku ve výši 40 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně celou pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku ze dne 18.11.2021, v nichž se dohodli žalobkyně a její právní předchůdce o pokračování v postupování pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek až do 20.1.2026, na žalobkyni, jak je doloženo uvedenou smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, jakož i výpovědi samotné žalované má soud za prokázané, že žalovaná dosud na dluh neuhradila ničeho a dluží žalobkyni částku uvedenou shora.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2024 a platebních informací žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 40 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 4 měsíců (do 1. 7. 2024) částku 60 396,88 Kč, což odpovídá ve standartních informacích o spotřebitelském úvěru (které jsou nedílnou součástí smlouva o spotřebitelském úvěru) uvedenému RPSN úvěru ve výši 299,98 % a samotný úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení naléz