4 C 259/2023-34 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum]. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, zavázal uhradit ve 24 splátkách po 1 250 Kč s tím, že celková částka, kterou bude muset žalovaný žalobkyni zaplatit činí částku 41 280 Kč. Rovněž byla sjednána roční procentní sazba nákladů 49,10 %, byl sjednán rovněž poplatek za korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 1 Kč, a to dne 13. 2. 2023. Dle žalobkyně jí tedy žalovaný dluží částku 40 899 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti s korunovým odkladem v celkové výši 2 970 Kč, úroků v celkové výši 4 410 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně pak ozřejmila, jakým způsobem dospěla k výpočtu dlužné částky s tím, že pokud jde o jistinu, ze zapůjčené částky 30 000 Kč odečetla částku zaplacenou na této jistině, tj. 1 Kč a zbývá tedy doplatit 29 999 Kč na jistině. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč byl sjednán při uzavření smlouvy. Úroky ve výši 4 410 Kč jsou žalobkyní účtovány od 2. do 8. splátky pokud nedošlo k prodloužení jejich splatnosti s tím, že pokud byl úvěr zesplatněn před splatností 8. splátky, byl taktéž úrok vynesen při zesplatnění úvěru. Účelně vynaložené náklady účtuje žalobkyně z toho důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení a dlužná částka je žalobkyní vymáhána, proto si žalobkyně účtuje účelně vynaložené náklady za každý měsíc, ve kterém byl dluh žalovaného žalobkyní vymáhán. Dále za každý doporučeně zaslaný dopis jsou účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, tedy vždy za výzvu před zesplatněním a zesplatňovací dopis tak, jak je uvedeno výše. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 268,92 Kč od 31. 7. 2023 do 15. 8. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 40 899 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. 2. O žalobě bylo rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], jímž bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Proti tomuto platebnímu rozkazu se bránil žalovaný včas podaným odporem, v němž namítá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z několika důvodů. 1) co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání a shledává tak uvedenou smlouvu neplatnou. Za spornou považuje i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 1741/2017 a mnohé další. Za 2) spatřuje rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy s ohledem na výši RPSR. Smlouvou bylo sjednáno poskytnutí částky 30 000 Kč, RPSN ve smlouvě byla stanovena ve výši 49,10 % ročně, přičemž měla být vrácena celková částka 41 280 Kč. Dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB byla v lednu 2023 obvyklá výše RPSN u úvěru poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 9,73 % p. a., výše RPSN sjednaná v dané smlouvě tedy více jak čtyřnásobně převyšuje obvyklou sazbu dle České národní banky. Rovněž tak údaj o skutečné roční výši nákladů je uveden až níže za velmi nejasnou formulací v odstavci nad ním, ve kterém se stanovuje. Taková formulace, je pro běžného spotřebitele zavádějící, složitě konstruovaná, dle níž lze pouze obtížně predikovat, jakou pevnou částkou v závislosti na výši jistiny bude úvěr úročen a o jaké navýšení se v poměru poskytnuté jistiny jedná. Za 3), že sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč je zavádějícím způsobem uveden v části veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr mezi poplatky ten za tzv. volitelné doplňkové služby, ačkoli se jedná o v rámci úvěru o náklad mandatorní, který v konečném důsledku navyšuje celkovou výši nákladů na spotřebitelský úvěr. Ve značném nepoměru k výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je tzv. poplatek za prodlení doby splatnosti o 30 dnů, tzv. korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Pokud vezmeme v úvahu, že samotná splátka je stanovena částkou 1 250 Kč měsíčně, je cena za možnost 30. denního odkladu dané splátky jejím téměř 2,4 násobkem. Samotná služba prodloužení doby splatnosti tak ve skutečnosti není žádnou službou pro dlužníka, ale nástrojem, jak neúměrně k výši poskytnuté služby navýšit závazek spotřebitele. Za 4) věřitel nesplnil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka splácet řádně poskytnutý úvěr, neboť si věřitel nezískal skutečnou představu o reálných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele, tedy dlužníka před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativních sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizik. Věřitel by se tak neměl spokojit s pouhým ničím nepodloženým prohlášením spotřebitele, ale sám by měl aktivně zjišťovat a prověřovat údaje poskytnuté spotřebitelem. To v daném případě věřitel neučinil a pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele poskytnul tomuto úvěr, aniž by si řádně zjistil schopnost spotřebitele tento úvěr splácet s odbornou péčí. Ohledně této otázky odkázal na usnt. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2023, které je plně aplikovatelné na daný případ, stanovující explicitně neplatnost absolutní v případě, že v prověření úvěruschopnosti věřitel selhal. Závěrem tedy žalovaný navrhl, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání bezdůvodného obohacení částku jistiny 30 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítnout s tím, že žádá s ohledem na jeho tíživou finanční situaci o možnost tuto částku splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně s názory žalovaného nesouhlasila ani částečně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti klienta, odkázala na metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta, ve které je podrobně popsáno, jakým způsobem získal žalobce informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Dále uvádí, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NNRKI, CEE a ISIR, přičemž výsledek dotazů byl, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, případně v registru nenalezen. Trvala tedy na vyhovění žaloby v celém rozsahu. 3. S ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran, prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil podle § 132 o. s. ř., a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry. 4. Úvěrovou smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum] má soud prokázáno, že mezi smluvními stranami, a to společností [právnická osoba] a žalovaným [jméno] [celé jméno žalovaného], r. č.: [číslo], byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet tento závazek ve 24 splátkách po 1 250 Kč měsíčně až do úplného zaplacení. Rovněž bylo sjednáno, že bude zaplacena celková částka 41 280 Kč, že roční procentní sazba nákladů činí 49,10 %. Rovněž byl sjednán korunový odklad 1 Kč bez zohlednění poplatku za korunový odklad a dále poplatek za korunový odklad ve výši 2 970 Kč. Obsahem smlouvy má soud dále prokázáno, že smluvní strany si sjednaly, že pokud dlužník nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, může mu věřitel účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na 300 Kč za měsíc vymáhání, dále smluvní pokutou ve výši 500 Kč a v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, můžou účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky. Dále úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády, tedy ročně ve výši repo sazby stanovenou ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 %. Výpisem čerpání splátek a úhrad – kartou klienta má soud prokázáno, že došlo k úhradě toliko 1 Kč na poskytnutou částku, pak už se žalovaný dostal do prodlení s dalšími splátkami. Shodným tvrzením účastníků má soud dále prokázáno, že dne 13. 1. 2023 bylo na č. účtu uvedeném ve smlouvě č. [bankovní účet] zasláno žalobkyní žalovanému 30 000 Kč. Shodným tvrzením účastníků má soud dále prokázáno, že žalovaný si 1x prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc