8 C 12/2024-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč a smluvním úrokem ve výši 12 % ročně do , datum, . Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč převedením na účet žalované, jak vyplývá z předloženého potvrzení. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně úroku ve výši 12 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč do 20. 5. 2022. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z neuhrazené částky. Žalovaná však sjednanou částku dle smlouvy nevrátila. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Žalovanému byla zaslána téhož dne i předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 30. 6. 2023. Celkový dluh žalované činí dle žaloby žalobkyně částku 24 507,22 Kč, který tvoří nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sice formálně sjednán úrok z úvěru výši 12 % ročně, přesto však podle téže smlouvy činí roční procentní sazba nákladů činila 214,13 %. Žalovaná byla totiž v dané věci dle žaloby vycházející z připojené smlouvy o úvěru současně povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně další částku ve výši 9 507,22 Kč formálně označenou jako „poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru“. Tento poplatek spolu s jistinou měla žalovaná splatit do 12 měsíců; právě proto roční procentní sazba nákladů činila dle uzavřené smlouvy 214,13 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Z předložené smlouvy je zcela zjevné, že jde o elektronicky vyhotovenou smlouvu formulářového typu, kdy se ve smlouvě mění jen několik základních údajů. Administrativa tohoto typu elektronických formulářových smluv, je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Již ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru se podává, že se uzavírá prostřednictvím „webové stránky Úvěrujícího“, tedy sám spotřebitel se na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně „registruje“, tedy vyplní osobní údaje, a též si sám vybírá „výši požadovaného úvěru v rozsahu 5 000 Kč až 60 000 Kč“, tedy je to spotřebitel, kdo vyplňuje údaje do systému právního předchůdce žalobkyně a podle spotřebitelem zadaných údajů se sestaví smlouva. Ve smlouvě zakotvený poplatek výši 9 507,22 Kč, tj. 63,4 % výše jistiny, když se jedná o elektronicky sjednanou smlouvu, jejíchž údaje zadává do systému sám spotřebitel, neodpovídá ekonomické realitě, a proto soud považuje takto nepřiměřeně vysoký poplatek za poskytnutí úvěru za poplatek, který má ve skutečnosti vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z.6. Soud však shledává absolutní neplatnosti smlouvy i z dalšího důvodu. Při výše uvedeném posouzení poplatku stanoveného právním předchůdcem žalobkyně ve smlouvě, a to jako kapitalizovaného úroku, plyne, že úvěrové zatížení žalované odpovídá prakticky shora uvedené RPSN, jinak řečeno, překračovalo dvě stě procent. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2021 přitom činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem , právnická osoba, na spotřebu v průměru 7,36 % ročně, tedy faktická výše úroků z úvěru činila dosahovala téměř třicetinásobku obvyklé hodnoty. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za