8 C 172/2023-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce na jejichž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč dne 15. 4. 2022. Žalovaná však částku neuhradila řádně a včas, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a zákonné úroky z prodlení.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i ona vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve spojení s jejím dodatkem ze dne , datum, a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 5 000 Kč s tím, že tuto splatí dne 15. 4. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 1 625 Kč. Celková splatná částka tak činila 6 625 Kč, tedy jednalo se půjčku s roční procentní sazbou nákladů (dále jen „RPSN“) 2 969 %. Dodatkem ze dne 21. 3. 2022 se žalobkyně zavázala žalované navýšit zápůjčku o dalších 5 000 Kč s tím, že poplatek za navýšení zápůjčky činí 1 625 Kč, a tyto částky byly též splatné dne 15. 4. 2022. Celková částka zápůjčky s poplatkem tak činila 13 250 Kč splatných dne 15. 4. 2022, tedy RPSN činila 5 986 %. Ostatní ujednání smlouvy zůstali beze změny. Žalobkyně žalované poskytla částku v celkové výši 10 000 Kč převedením na účet žalované, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu. Zápůjčka byla poskytnuta na účet žalované, který žalovaná uvedla. Splatnost zápůjčky byla sjednána na den 25. 4. 2022 spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč za její poskytnutí. Smluvní strany si dále ve smlouvě dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále celou řadu dalších poplatků, např. za písemná upomínka ve výši 500 Kč, za předání spisu internímu oddělení k vymáhání 500 Kč, za náklady spojené s předáním inkasní agentuře až 1 800 Kč atd. Žalovaná ze zápůjčky nic nevrátila. Dle žalobních tvrzení činí celkový dluh žalované 13 250 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných upomínek (ze dne 22. 4. 2022, 29. 4. 2022, 6. 5. 2022, 15. 5. 2022 a 30. 5. 2022). Žalované byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 18. 7. 2023.4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o zápůjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o zápůjčce, která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 ZSÚ, sice formálně nebyl sjednán žádný úrok ze zápůjčky, smlouva výslovně uvádí, že zápůjční úroková sazba činí 0 %, přesto však podle téže smlouvy činí roční procentní sazba nákladů činila nejprve 2 969 % a po uzavření dodatku ze dne 21. 3. 2022 dokonce 5 986 % (opět při zápůjční úrokové sazbě 0 % ročně). Žalovaná byla tedy v dané věci dle smluvních ujednání povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit žalobkyni částku 3 250 Kč formálně označenou jako „poplatek ze zápůjčky“. Tento poplatek spolu s jistinou měl žalovaná splatit do 30 dnů, a právě proto RPSN 5 986 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Z předložených smluv a obou dodatků je zcela zjevné, že jde o elektronicky vyhotovené smlouvy formulářového typu, kdy se ve smlouvě mění jen několik základních údajů. Administrativa tohoto typu elektronických formulářových smluv, je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Sám spotřebitel totiž na internetových stránkách žalobkyně vyplaní formulář návrhu na uzavření smlouvy dle jím požadovaných parametrů (čl. 2.9 všeobecných podmínek) a odešle návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím internetových stránek žalobkyni, tedy je to spotřebitel, kdo vyplňuje údaje do systému žalobkyně a podle spotřebitelem zadaných údajů se sestaví smlouva, popř. její dodatek. Je obecně známou skutečností, že peníze mají samy o sobě cenu, která se vyjadřuje úrokovou mírou. Žalobkyně je podnikatelkou, obchodní společností, která dle čl. 2. 4 všeobecných podmínek jako věřitel poskytuje předem neomezenému okruhu spotřebitelů zápůjčky na svých internetových stránkách, tedy poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem jejího podnikání (což plyne též z veřejného rejstříku). Podnikání je ze své vlastní podstaty založeno na snaze o dosažení zisku, tedy v dané věci na získání hodnoty plynoucí z žalobkyní poskytovaných finančních prostředků. Tyto úvahy ve spojení s nepřiměřenou výši poplatků za formulářové elektronické smlouvy, jejichž údaje zadává do systému sám spotřebitel, vedou soudu k jednoznačnému závěru, že žalobkyní stanovený poplatek má ve skutečnosti vést ke generování zisku žalobkyně ze zápůjčky, tedy že jde o skryté úroky ze zápůjčky. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z.6. Soud však shledává absolutní neplatnosti smlouvy i z dalšího důvodu. Při výše uvedeném posouzení poplatku stanove