8 C 36/2024-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 840 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč s poslední splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí dle žalobkyně celkem 60 040 Kč, která na ni byla postoupena a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 7 000 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně a 60 týdnů trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 840 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 3 800 Kč, ze které byla částka 2 810,68 Kč započtena na úrok, částka 933,32 Kč na hotovostní inkaso splátek a částka 56 Kč na poplatek za životní pojištění. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, měl žalovaný žalobkyni dlužit celkem částku 60 040 Kč s příslušenstvím, která se skládá z částky 35 000 Kč na dlužné jistině, z částky dlužných úhrad služeb ve výši 25 040 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 780,20 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 870,83 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni celkovou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byla dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 215,01 % ročně, která odráží skutečnou výši úvěrového zatížení spotřebitele, když úroky ze spotřebitelského úvěru byly skryty v celé řadě dalších poplatků, jak bude dále podrobně uvedeno. Ohledně výše úvěrového zatížení z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka,