8 C 116/2025-34 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, . s žalovaným uzavřel dne , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 6 500 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 6 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 170 Kč a úrokem ve výši 97,50 Kč, tj. celkem částku 7 767,50 Kč do 30 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dále poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, částku ve výši 800 Kč za upomínky ve formě SMS a e-mailových zpráv, částku ve výši 1 000 Kč za písemné výzvy k úhradě. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , Anonymizováno, Ta následně pohledávku postoupila na společnost , Anonymizováno, . Konečně tato společnost postoupila pohledávku na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého uvedeného závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny a úvěru úroku z úvěru, jakož i smluvní pokutu ve výši 3 809 Kč2. Vzhledem k žalobkyní předloženým listinám, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne , Anonymizováno, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 6 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku úvěru v celkové výši 6 500 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 7. 10. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 170 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 97,50 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas, jak plyne ze dvou písemných upomínek ze dnů 23. 10. 2023 a 10. 11. 2023, deseti mailových upomínek zaslaných mezi 12. 10. 2023 až 8. 11. 2023 a deseti SMS upomínkami zaslanými ve stejném časovém intervalu. Sjednaná výše nákladů na vymáhání přitom činí 500 Kč za každou písemnou výzvu, 50 Kč za každý e-mail a 30 Kč za každou SMS. Celkem tedy žalobkyně požaduje po žalovaném náklady na vymáhání ve výši 1 800 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je dále sjednáno, že dlužník, který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Smluvní pokuta je omezena do výše součinu čísla , Anonymizováno, a celkové výše úvěru. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na společnost , Anonymizováno, . je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2024. Postoupení poshledávky od společnosti , Anonymizováno, na společnost , Anonymizováno, je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024. Postoupení pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni je prokázáno smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2024. Ke dni postoupení činil dle vyčíslení celkový dluh žalovaného částku 14 076,50 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 6 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 170 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 809 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 97,50 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 800 Kč, tj. náklady ve výši 1 000 Kč za dvě písemné upomínky (2 x 500 Kč), deset SMS zpráv (10 x 50 Kč) a deset mailových zpráva (10 x 30 Kč). Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 17. 11. 2024.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měl dle předložené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, žalovaný vrátit namísto poskytnuté částky 6 500 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 30 dní částku 7 767,50 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 773,59 % Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republ