9 C 255/2025-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . s žalovanou uzavřel dne 14. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 22 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, úrokem ve výši 1 116 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a dále poplatkem 3 690 Kč za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. celkem částku 40 894 Kč do 14. 4. 2024 ve splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná však částku řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru, úroky z úvěru a smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřily a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 2. 2023, má soudu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, úrokem ve výši 1 116 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a dále poplatkem za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč, tj. celkem částku 40 894 Kč do 14. 4. 2024 ve splátkách po 2 921 Kč. Ve smlouvě žalovaná výslovně potvrdila, že částku sjednaného úvěru od právního předchůdce žalobkyně převzala. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které bude dlužník v prodlení s tím, že za prodlení s každou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, tj. v dané věci 7 000 Kč (14 x 500). Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta za zaslání oznámení o prodlení dlužníka ve výši 500 Kč, a navíc zpoplatnění tohoto oznámení celkovou částkou 1 500 Kč včetně uvedené smluvní pokuty. Žalovaná úvěr řádně a včas nevrátila, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatila toliko částku 19 660 Kč. Celkový dluh žalované se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 11 957,29 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 387,62 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 390 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 519,08 Kč, z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 1 980 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, z úroku vyčísleného od 15. 4. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 075,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 072,87 Kč s tím, že dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 11 957,29 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 344,91 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně v něm oznámil toto postoupení pohledávky žalované a z výzvy ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení vyúčtované částky 36 516,63 Kč do 1. 8. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 17. 7. 2025, avšak marně.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 22 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 40 894 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 % Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále