Okresní soud v Táboře 10 C 130/2026-15 – Smlouva o účtu

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 51 088,70 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 2. 2017, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 22. 8. 2025 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl na jeho běžný účet poskytnut kontokorentní úvěr až do limitu 50 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej uhradit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně zaplacen, žalobkyně úvěr ke dni 5. 1. 2026 zesplatnila. K tomuto dni činila dlužná částka na jistině 50 000 Kč a na úroku z úvěru 2 485,09 Kč. Po datu zesplatnění žalobkyně požaduje zaplacení smluvních úroků od 5. 1. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení od 15. 1. 2026 do zaplacení. Na běžném účtu žalovaného pak žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 1 088,70 Kč, který žalobkyně rovněž požaduje zaplatit. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužných částek, žalovaný však neuhradil ničeho.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud vyzval žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Na základě žalobkyní předložených listin, a to rámcové smlouvy č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, ze dne 22. 8. 2025 ve spojení s obchodními podmínky žalobkyně, podmínkami pro používání kontokorentu, přehledu plateb kontokorentu, dopisu o zesplatnění ze dne 5. 1. 2026, mimořádného výpisu z běžného účtu a předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2026 má soud za prokázané, že dne 24. 2. 2017 účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 22. 8. 2025 uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl na jeho běžný účet poskytnut kontokorentní úvěr až do limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do jednoho roku od čerpání spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. K úhradě kontokorentu nedošlo, proto žalobkyně úvěr k 5. 1. 2026 zesplatnila. Dlužná částka úvěru činila ke dni zesplatnění 50 000 Kč. Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet , č. účtu, . Žalovaný se smluvně zavázal, že bude disponovat prostředky na účtu do výše dostupného zůstatku. Současně byl povinen udržovat na účtu dostatek finančních prostředků, aby pokryl předpokládané platby. Uvedené podmínky žalovaný nesplnil, neboť na účtu vznikl debetní zůstatek ve výši 1 088,70 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2026 vyzván k úhradě dlužné částky a zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.4. Právně byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a také k uzavření smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 o. z. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Po zesplatnění úvěru k 5. 1. 2026 žalovaný dlužnou částku 50 000 Kč neuhradil a neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k úhradě dosud nezaplacených částek dle smlouvy o úvěru a debetního zůstatku dle smlouvy o vedení účtu ve výši 1 088,70 Kč, proto mu soud tuto povinnost uložil rozsudkem. Důvodný je i nárok žalobkyně na smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a které od 2. 2. 2025 nárokuje ve výši v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je se splácením svého peněžitého dluhu v prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 944 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 044 Kč a při stanovení výše paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka vyšel soud z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 ve věci sp. zn. , spisová značka, , podle kterého je § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny. Současně se podepsaný soud ztotožnil se závěrem, že nelze připustit nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými, a proto žalobkyni jako nezastoupenému účastníku přiznal srovnatelnou náhradu ve výši 450 Kč za jeden úkon, která by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony (výzva a žaloba).