Okresní soud v Táboře 10 C 66/2026-42 – Náklady řízení

o zaplacení 35 582 Kč s příslušenstvím

Žalobce se jako pronajímatel bytu č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, v , Anonymizováno, domáhá vůči žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce červenec, říjen a listopad 2025 ve výši 9 704 Kč měsíčně a také nedoplatku dle vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2024 ve výši 6 470 Kč. Žalovaná byt užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 7. 2016 s účinností od 1. 8. 2016, nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaná nehradila řádně nájemné a úhrady za služby, a žalobce jí proto dal výpověď z nájmu, která jí byla doručena dne 4. 7. 2019. Od 5. 7. 2019 užívá žalovaná byt bez právního důvodu. Žalovaná na svůj dluh do současné doby neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne 9. 12. 2025.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, a proto soud vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s vyhlášením rozhodnutí, žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.Soud má ze žalobcem předložených listin, a to z nájemní smlouvy ze dne 20. 7. 2016, informace o předpisu nájemného a služeb za rok 2024, výpovědi z nájmu ze dne 14. 6. 2019, rozpisu dlužných období za rok 2024 včetně dodejky, výzvy ze dne 8. 12. 2025 včetně přehledu dlužných období a dodejky za prokázané, že žalobce pronajal žalované byt č. , hodnota, na adrese , adresa, v , Anonymizováno, s účinností od 1. 8. 2016. Po výpovědi z nájmu bytu užívala žalovaná byt od 5. 7. 2019 bez právního důvodu a pro období od července až listopad 2025 měla hradit náhradu za nájem a služby ve výši 9 704 Kč měsíčně. Žalovaná dosud neuhradila tyto náhrady za červenec, říjen a listopad 2025 a doplatek za služby vyúčtované za rok 2024 v celkové výši 35 582 Kč, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2025.Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svoje povinnosti, když neuhradila žalobci náhradu za užívání bytu a nedoplatek za poskytované služby dle vyúčtování služeb za rok 2024, soud žalobě vyhověl a uložil žalované tyto částky žalobci zaplatit. Důvodný je i nárok žalobce na úrok z prodlení ve výši dle vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Úrok z prodlení je za období od 16. 7. 2025 do 8. 12. 2025 kapitalizován částkou 974 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 680 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 780 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 450 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé). Při stanovení výše paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka vyšel soud z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, ve věci sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle kterého je § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny. Současně se podepsaný soud ztotožnil se závěrem, že nelze připustit nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými, a proto žalobci jako nezastoupenému účastníku přiznal srovnatelnou náhradu ve výši 450 Kč za jeden úkon, která by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).