11 C 47/2026-56 – Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 70,67 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 6 749 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2025. Žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celou nezaplacenou jistinu včetně nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění (tzv. novou jistinu úvěru) a to v částce 117 511,11 Kč, k tomu pak smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy v částce 998 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v částce 400 Kč, to vše s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 19. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou požaduje smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy za dobu od 19. 8. 2025 do 9. 3. 2026 ve výši 23 854,53 Kč a dále pak úrok ve výši 70,67 % ročně z částky 100 000 Kč od 19. 8. 2025 do 10. 9. 2025 ve výši 4 330,67 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok od 19. 8. 2025 dosáhne částky 291 556,80 Kč.2. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen smlouva) ve spojení s dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, prohlášením klienta, výpisem záznamu z registru SOLUS a NRKI, dokladem o vyplacení úvěru a kartou klienta má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 70,67 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 6 749 Kč splatných počínaje od června 2025 vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6. smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalovaného) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5. smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 100 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru nic nezaplatil. O splácení byl žalovaný upomínán, jak plyne z upomínky ze dne 12. 8. 2025, ve které žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění, a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 17. 8. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Z listiny hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ve spojení s doklady o příjmech žalovaného ze zaměstnání (výpisy z účtu) a výpisy z databází SOLUS a NRKI je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 2. 2026 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.3. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.4. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po p