13 C 6/2026-60 – Okresní soud v Táboře

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 19. 3. 2025 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 23 680 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , Anonymizováno, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu s úroky přirostlými k úvěru v celkové výši 23 680 Kč. Úroková sazba činila 223,87 % ročně. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Pravomocným usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. 17 C 105/2025-29, postoupil Obvodní soud pro Prahu 10 tuto věc zdejšímu soudu.3. Vzhledem k předloženým listinám, soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, , potvrzení banky o poukazu částky 20 000 Kč na účet žalovaného, sdělení o zesplatnění ze dne 6. 7. 2024, předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2024 a sdělení , Anonymizováno, .s. ze dne 27. 3. 2026 dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 3. 5. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit formou jedné splátky ve lhůtě do 2. 6. 2024. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 223,87 % ročně a RPSN 680,60 %. Dle smluvních ujednání smlouvy o úvěru má v případě prodlení žalovaného žalobkyně dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši a také poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. V průběhu smluvního vztahu žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč čerpal, ovšem nezaplatil ho řádně a včas. Proto žalobkyně ke dni 6. 7. 2024 úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 18. 12. 2024. Celková žalovaná dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 3 680 Kč. Žalovanému byla zaslána také předžalobní výzva s upozorněním na možné soudní vymáhání.5. Právně byl věc hodnocena dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda.8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.16. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.17. S ohledem na shora uvedené se soud nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 223,87 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 680,60 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona o. s. ř. Tato judikatura se dále rozvíjela a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022-69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vyslov