19 C 225/2021-83 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 452 825 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce dne 27. 3. 2020 žalované poskytla částku 450 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny 436 275 Kč dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení dlužných splátek pojištění ve výši 2 135 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 12 315 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady za upomínky ve výši 600 Kč. Taktéž se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 436 275 Kč. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným 427 Kč. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce dne 27. 3. 2020 žalované poskytla částku 450 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 1. 4. 2021. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 450 000 Kč, kterou měla splatit celkem v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 539 Kč vždy k 26. dni v měsíci. Podpisem smlouvy se taktéž zavázala k úhradě sjednaného úroku 6,9 % ročně (RPSN 7,12 %). Vedle jistiny 436 275 Kč dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení dlužných splátek pojištění ve výši 2 135 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 12 315 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady za upomínky ve výši 600 Kč, kdy toto je patrné z evidence žalobce. Podpisem přistoupení k pojištění byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena mimo jiné i pojistná smlouva s měsíčním pojistným 427 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná současně přistoupila k všeobecným pojistným podmínkám žalobce, sazebníku žalobce. Žalovaná dosud uhradila 26 156 Kč. Žalobce písemně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 4. 1. 2021 z důvodu, že žalovaná nehradila splátky dluhu řádně a včas, odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti nejpozději dne 17. 1. 2021. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč, který měla vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 539 Kč vždy k 26. dni v měsíci. Ze strany žalované bylo na splátkách uhrazeno celkem 26 156 Kč, z toho 1 708 Kč jako úhrada pojistného, částka 10 223 Kč na úhradu úroků, částka 13 725 Kč k úhradě jistiny a nakonec částka 500 Kč k úhradě náhrady nákladů spojených s vymáháním. Jelikož žalovaná zbytek poskytnutých peněžních prostředků nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Mezi žalobcem a žalovanou byla současně uzavřena pojistná smlouva, kdy žalovaná opět nehradila pojistné řádně a včas. 9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 13. Sjednaný smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně z dlužné částky 450 000 Kč, je odpovídající citované judikatuře, je úrokem běžným v místě a čase uzavření smlouvy u úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 14. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Žalobce nárokuje po žalované kromě jistiny a úroku z úvěru, taktéž úhradu nákladu v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a úhradu nákladů upomínání ve výši 600 Kč, kdy tyto náklady jsou dle názoru soudu v přiměřené výši, nejsou rozporné s dobrými mravy. 15. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne podání předmětné žaloby, soud proto žalobě v této části vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 923,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 026 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 452 825 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 320 Kč ve výši 6 577,20 Kč.