4 C 20/2021-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 220 Kč s příslušenstvím. Důvodnost žaloby spatřuje žalobce ve skutečnosti, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 36 720 Kč, která představuje částku odpovídající poskytnuté půjčce a souhrnnému poplatku, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 620 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, a proto původnímu věřiteli vznikl nárok požadovat uhrazení celé částky půjčky včetně poplatku. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Dne [datum] byla pohledávka ve výši 29 220 Kč s příslušenstvím postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 29 220 Kč spolu s příslušenstvím, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem částku 7 500 Kč, poté již neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalovaný čerpal půjčku ve výši 20 000 Kč a zavázal se k uhrazení půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč. Tento souhrnný poplatek není ve smlouvě žádným způsobem specifikován. Předžalobní výzva byla zaslána prostřednictvím právního zástupce dne [datum]. Povinnost tvrzení stanovená ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně zaplacení dluhu leží na žalovaném, kdy však žádná z těchto povinností nebyla splněna, neboť žalovaný si svou poštu nepřebírá, ačkoliv je hlášen k trvalému pobytu na adrese uvedené v záhlaví. 5. [právnická osoba] uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy s pohledávkou přechází její příslušenství a práva s ní spojená z postupitele ([právnická osoba]) na postupníka (zde žalobce). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Smluvní vztah mezi účastníky byl sjednán přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem [datum] a bude se proto posuzovat podle dosavadních předpisů. 7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 3 Obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého hospodářského cíle, ale za účelem poškození jiného lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. 9. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 3 Obč. zák. Soud posoudil obsah smlouvy právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, za kterou se zavázal žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 16 720 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za půjčku neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená, kdy činí téměř 84 % poskytnuté půjčky. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 3 Obč. zák., protože je v rozporu s dobrými mravy. 10. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 451 Obč. zák). 11. Soud zjistil, že z půjčky 20 000 Kč uhradil žalovaný celkem 7 500 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce započíst plnění v celkové výši 7 500 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 20 000 Kč zbývá k úhradě 12 500 Kč. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je absolutně neplatná, přiznal žalobci částku ve výši neuhrazené jistiny, celkem 12 500 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum], tj od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným. Tento úrok byl za období od [datum] do [datum] v souladu s podanou žalobou kapitalizován. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků soud náklady řízení nepřiznal, kdy žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly.