4 C 314/2020-17 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění návrhu uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel na základě žádosti žalovaného prostřednictvím webového rozhraní žalobce www.creditstar.cz dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] kdy tento den byly finanční prostředky převedeny na účet žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v jedné splátce dne [datum]. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil ani přes výzvy právního zástupce žalobce. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 3. Povinnost tvrzení stanovená ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně zaplacení dluhu leží na žalovaném, kdy však žádná z těchto povinností nebyla splněna, neboť žalovaný si svou poštu nepřebírá, ačkoliv je hlášen k trvalému pobytu na adrese uvedené v záhlaví. Soud proto vycházel z obsahu spisu a důkazů předložených žalobkyní. 4. Z přesmluvních informací, smlouvy o půjčce [číslo] všeobecných obchodních podmínek a bankovního soud zjistil a má v řízení za prokázáno, že žalobce uzavřel prostřednictvím elektronických prostředků se žalovaným smlouvu o zápůjčce a poskytl mu zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Soud má rovněž prokázáno, že částka 3 000 Kč byla vyplacena žalovanému dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobce dne [datum], žalovaný však nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Povinnost tvrzení stanovená ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně zaplacení dluhu leží na žalovaném, kdy však žádná z těchto povinností nebyla splněna, neboť žalovaný si svou poštu nepřebírá, ačkoliv je hlášen k trvalému pobytu na adrese uvedené v záhlaví. Soud proto vycházel z obsahu spisu a důkazů předložených žalobcem. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný dlužnou částku nevrátil a žalobci tak vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 o.z., podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Úrok byl přiznán ode dne následujícího po uplynutí splatnosti pro vrácení zápůjčky. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 1 000 Kč dle § 7 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 5 119 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.