4 C 325/2021-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 390 Kč s příslušenstvím. Důvodnost žaloby spatřuje žalobce ve skutečnosti, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 33 920 Kč, která představuje částku odpovídající poskytnuté půjčce ve výši 20 000 Kč a souhrnnému poplatku ve výši 13 920 Kč, v 53 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum] a ke dni [datum] činila dlužná jistina 12 022,41 Kč a dlužný poplatek 8 367,59 Kč. Dne [datum] byla pohledávka ve výši 20 390 Kč s příslušenstvím postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 20 390 Kč (jistina ve výši 12 022,41 Kč, poplatek ve výši 8 367,59 Kč) spolu s příslušenstvím, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem částku 13 530 Kč, poté již neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný čerpal půjčku ve výši 20 000 Kč a zavázal se k uhrazení půjčené částky a souhrnného poplatku. Jednotlivé položky tvořící poplatek nebyly ve smlouvě žádným způsobem specifikovány. Předžalobní výzva byla zaslána prostřednictvím právního zástupce dne [datum]. Povinnost tvrzení stanovená ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a povinnost důkazní stanovená ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. ohledně zaplacení dluhu leží na žalovaném, kdy však žádná z těchto povinností nebyla splněna. 5. [právnická osoba] uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy s pohledávkou přechází její příslušenství a práva s ní spojená z postupitele ([právnická osoba]) na postupníka (zde žalobce). 6. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Smluvní vztah mezi účastníky byl sjednán přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy přede dnem [datum] a bude se proto posuzovat podle dosavadních předpisů. 7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ustanovení § 3 Obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkon práva činěný nikoli za účelem dosažení určitého hospodářského cíle, ale za účelem poškození jiného lze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. 9. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 3 Obč. zák. Soud posoudil obsah smlouvy právě s ohledem na jednání původního věřitele s přihlédnutím k dobrým mravům a zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, za kterou se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 13 920 Kč. Soud tedy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za půjčku neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je, protože výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená, kdy činí téměř 70 % poskytnuté půjčky. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 3 Obč. zák., protože je v rozporu s dobrými mravy. 10. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 451 Obč. zák). 11. Soud zjistil, že z půjčky 20 000 Kč uhradil žalovaný celkem 13 530 Kč, když žalobce započetl část finančních prostředků na jistinu a část na souhrnný poplatek. S ohledem na neplatnost smlouvy, mohl žalobce započíst plnění v celkové výši 13 530 Kč pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 20 000 Kč zbývá k úhradě 6 470 Kč. Jelikož soud učinil závěr, že smlouva je absolutně neplatná, přiznal žalobci částku ve výši neuhrazené jistiny, celkem 6 470 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po postoupení pohledávek. Ve zbytku žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků soud náklady řízení nepřiznal, kdy žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly.