4 C 328/2020-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravovala žalovaná, která byla dne [datum] na lince metro - C kontrolována a neprokázala se platným jízdním dokladem, přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatila, o čemž byl sepsán zápis o přepravní kontrole. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaná byla dne [datum] na lince Metro - C kontrolována a neprokázala se platným jízdním dokladem, přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatila. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 5. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobcem, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobci povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a v § 18a odst. 2 písm. e) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. 6. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobci z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobci řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.