10 C 14/2022-21 — Okresní soud v Tachově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne [datum]. Návrh je odůvodněn tím, že žalovaný pod vlivem alkoholu zjevně nekontroloval své chování, bezprostředně ohrožoval svůj život a tuto hrozbu nebylo možné na místě události odvrátit jinak. U žalovaného byla provedenou dechovou zkouškou před převozem do záchytné stanice přístrojem [příjmení] naměřena hodnota 2,26 promile alkoholu v dechu a při převzetí v záchytné stanici službu konající lékař konstatoval u žalovaného střední stupeň opilosti. K převozu žalovaného bylo použito služební vozidlo Policie České republiky Škoda Oct r.z. [anonymizováno] [číslo], při spotřebě 5,10 litrů pohonných hmot na 100 km a při průměrné ceně 27,80 Kč za 1 litr pohonné hmoty. Náklady za uskutečněný převoz žalovaného tak činí částku 436 Kč, z toho 330 Kč náhrada za používání silničního motorového vozidla a 106,33 Kč za pohonné hmoty. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin plyne, že dne [datum] byl Policií ČR proveden převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v [obec] Náklady vzniklé Policii ČR za uskutečněný převoz do zdravotnického zařízení žalobkyně vyčíslila dle právní úpravy platné v den převozu (zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vyhlášky č. 589/2020 Sb. a vyhlášky o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel) celkovou částkou 436 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván výzvou ze dne [datum], v níž byla stanovena lhůta patnácti dnů k úhradě. 4. Dle ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., odmítne-li osoba odborné lékařské vyšetření, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Dle § 21 téhož zákona (1) Vyzvat osobu podle § 20 odst. 1 ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření je oprávněn v rámci své působnosti a za podmínek stanovených jinými právními předpisy příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, strážník obecní policie nebo osoba pověřená kontrolou podle jiného právního předpisu. Příslušník Policie České republiky a strážník obecní policie je oprávněn vyzvat osobu mladší 18 let podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření za podmínek stanovených v § 20 odst. 1 písm. d). (2) Vyzvat osobu podle § 20 odst. 1 ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření je dále oprávněn za podmínek stanovených jinými právními předpisy zaměstnavatel povinné osoby (dále jen "zaměstnavatel") nebo ošetřující lékař povinné osoby. (3) Má-li být odborné lékařské vyšetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnické zařízení k provedení vyšetření určí a dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení zajistí ten, kdo tuto osobu k vyšetření podle odstavce 1 nebo 2 vyzval. Dle § 24 téhož zákona (1) Náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění (2) Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. (3) Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění (4) Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. (5) Toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Dle ust. 2910 nového občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností, s přihlédnutím k výše citovaným ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., dospěl soud k závěru, že návrhu žalobkyně je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dopravila důvodně žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Zároveň soud zjistil, že žalovaný svým úmyslným jednáním v rozporu se zákony České republiky porušil povinnost předcházet a nepůsobit druhým škody, stanovenou občanským zákoníkem, a je proto žalobkyni povinen způsobenou škodu nahradit. Soud proto žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni požadovanou částku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uložil soud ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. žalovanému výrokem III. povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč České republice, když jeho povinnost uhradit soudní poplatek vyplývá z ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.