4 C 13/2022-20 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako cestující nastoupil dne [datum] do vlaku společnosti [právnická osoba] [číslo] směr [obec] - [část obce] a byl povinen zaplatit cenu za přepravu ve výši 95 Kč. Žalovaný se však neprokázal platným jízdním dokladem a byl vyzván Potvrzením o nedodržení [anonymizováno], [variabilní symbol] [číslo] a Oznámením o závadách k zaplacení jízdného a přirážky ve výši 1 000 Kč. Dále žalovaný jako cestující nastoupil dne [datum] do vlaku společnosti [právnická osoba] [číslo] směr [obec] hl. n. a byl povinen zaplatit cenu za přepravu ve výši 103 Kč. Žalovaný se však neprokázal platným jízdním dokladem a byl vyzván Potvrzením o nedodržení [anonymizováno], [variabilní symbol] [číslo] a Oznámením o závadách k zaplacení jízdného a přirážky ve výši 1 000 Kč. Žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek a žalobce se tak stal věřitelem u obou pohledávek. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn dne [datum]. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 4. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 5. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Pro použití spojů označených v jízdním řádu cestující platí kromě jízdného i cenu příplatku nebo místenky (§ 4 odst. 3) ve výši podle tarifu. 6. Z předložených listin má soud za prokázané, že dne [datum] a [datum] žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. o. z. Žalovanému tím vznikla povinnost uhradit jízdné. Přepravné na trase činilo 95 Kč a 103 Kč. Jelikož se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou, byla mu dle tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu vyměřena přirážka k jízdnému ve výši 2 x 1 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobci částku v prvém případě ve výši 1 095 Kč a ve druhém případě 1 103 Kč, o čemž byl žalovaný písemně informován v rámci písemného potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, což žalovaný svým podpisem rovněž potvrdil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. žalobci. 7. Žalobce svá tvrzení obsažená v žalobě prokázal, soud proto žalobě vyhověl. Žalovaný ani přes výzvu netvrdil ani neprokázal, že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobcem uplatněný nárok. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po vzniku povinnosti jízdné i přirážku k jízdnému uhradit, tj. od následujícího dne po uskutečnění přepravy a ve výši, která odpovídá § 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. o nákladech řízení tak, že mu vůči žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci náleží nárok na uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu jeho zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravě zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 200 Kč, tj. 600 Kč, paušální náhradu hotových výdajů zástupce dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. celkem 300 Kč, a DPH ve výši 21% ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí náklady žalobce celkem 1 489 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci nepřiznal úkon za druhou výzvu k plnění se základním skutkovým a právním posouzením ve výši 200 Kč, jelikož obě výzvy jsou totožné, vyjma částky a variabilního symbolu, a byly vystaveny a odeslány ve stejný den. Soud tak nepovažuje samostatné výzvy k jednotlivým pohledávkám za účelně vynaložené náklady, jelikož tak žalobce mohl učinit pouze v jedné výzvě a nemusel tak náklady navyšovat.