10 C 366/2022-27 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 091,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [anonymizováno 5 slov] jako právním předchůdcem žalobce smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet, přičemž mu byl povolen debetní zůstatek na běžném účtu (produkt Flexikredit) do výše dle smlouvy a sjednaných dispozic. Nedílnou součástí smlouvy byly též dispozice a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu, zejména splatit debetní zůstatek tohoto účtu v případě, že takový zůstatek vznikl. Žalovaný se ve smlouvě v článku Flexikredit rovněž zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek nepřetržitě po stanovený počet po sobě následujících kalendářních dnů, a to alespoň v průběhu každých 180 po sobě jdoucích ukončených kalendářních dnů čerpání Flexikreditu, jinak byl právní předchůdce žalobce oprávněn poskytování produktu Flexikredit zrušit a debetní zůstatek převést z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet. Vzhledem k neplnění výše uvedených podmínek (zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit), využil proto právní předchůdce žalobce svého oprávnění a prohlásil ke dni [datum] úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila 14 737,74 Kč. Příslušenství této pohledávky tvoří úroky z prodlení ve výši určené dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., z dlužné částky 12 091,48 Kč. Tato částka je i nadále úročena i úrokem z nepovoleného debetního zůstatku (de facto z úvěru) ve výši 30 % ročně. Od data zesplatnění pohledávky na úvěrovém účtu do podání žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Veškerá práva a povinnosti společnosti [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci, a to včetně všeho příslušenství a zajištění; postoupení pohledávky bylo žalovanému řádné oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován žalobce k jejímu vymáhání. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a byl proto ve smyslu § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen. Na výzvu, aby se žalobce i žalovaný vyjádřili ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaný nereagoval, žalobce souhlasil. Na výzvu, která byla na jeho adresu doručena dne [datum] do vlastních rukou, aby se ve smyslu § 114a vyjádřil k žalobě, žalovaný rovněž nereagoval. Soud tak má v duchu daného poučení za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O uplatněném nároku proto ve smyslu ust. § 153a, odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o Flexikontu o poskytování bankovních produktů a služeb, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet, přičemž smlouvou o bankovních produktech a službách mu byl (mimo jiné) povolen debetní zůstatek na běžném účtu (produkt Flexikredit) do sjednaného limitu (14 000 Kč). Žalovaný byl zároveň povinen na účtu udržovat kladný zůstatek, platit roční úrok z kontokorentu ve výši dle oznámení banky, nepřekročit sjednaný limit a v případě že se tak stane, hradit sankční poplatky a úroky. V případě že majitel účtu smluvní podmínky porušuje, je banka oprávněna zrušit povolené přečerpání a Kontokorent včetně úroků a cen za služby převést na úvěrový účet a majitel účtu je povinen bance zaplatit Kontokorent spolu se stanovenými úroky a cenami za služby v bankou stanovené lhůtě. Bylo ujednáno, že výše povoleného limitu kontokorentu činí 14 000 Kč a úvěr je úročen sazbou ve výši 17,9 %. Dne [datum] předchůdce žalobce sdělil žalovanému zrušení povoleného limitu, prohlásil uvedený dluh za okamžitě splatný a vyzval jej k úhradě částky 14 737,74 Kč s 10 % smluvním úrokem nejpozději do [datum]. Předloženy byly i Všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků a Oznámení úrokových sazeb. Dále byly předloženy Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o připsání úplaty za postupované pohledávky. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne [datum] zaslal žalobce žalovanému dne [datum] a vyzval jej k úhradě dlužné částky 11 891,48 Kč a částky 200 Kč z titulu„ poplatků a nákladů na upomínání“ a s 30 % smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, nejpozději do [datum]. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku (ve znění platném v době sjednání smluvního vztahu) tímto zákonem se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy (mimo jiné) ze smlouvy o běžném účtu. Dle § 262 téhož zákona strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu. Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona. Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Samotnou smlouvu o běžném účtu upravuje § 708-715a obchodního zákoníku. Dle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Dle § 497 téhož zákona smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 téhož zákona od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Soud má za prokázané, že žalovaný zjevně nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je tedy povinen vyčerpané prostředky žalobci vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní úroky a sankce žalobcem vyčíslené. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě co do základu a smluvního úroku vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný včas a řádně nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení určené dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) ve výši, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 091,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 2