19 C 128/2023-69 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 73 824 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uplatnil svým podáním ze dne 10. 3. 2022 u žalované nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na svou obhajobu, neboť usnesením Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 2021 bylo rozhodnuto, že se nejedná o trestný čin. Žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce informativním dopisem ze dne 10. 3. 2022. Dne 1. 2. 2023 se žalobce dotazoval u žalované na stav řízení, žalovaná na dotaz žalobce nijak nereagovala. Žalobce proto zaslal dne 3. 4. 2023 žalované předžalobní výzvu, ve které ji vyzval k zaplacení uvedené náhrady škody. Od uplatnění nároku žalobce u žalované uplynulo více než 6 měsíců a žalovaná o nároku žalobce nerozhodla. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 7. 2023 uvedla, že nárok žalobce uplatněný v žalobě neuznává. Uvedla, že žalobce se domáhal přiznání náhrady škody v celkové výši 73 824 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 10. 3. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 68.992,05 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 24. 7. 2023. Žalovaná uvedla, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 5. 2019. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, žalovaná konstatuje, že v dané věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Po nahlédnutí do trestního spisu bylo ověřeno, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: 18. 6. 2019 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – za tento úkon byla odměna přiznána pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu 28. 2. 2020 – za tento úkon nebyla odměna přiznána, neboť se nejedná o úkon právní služby, jelikož pouze obsahuje návrhy na doplnění dokazování bez jakéhokoliv hlubšího vyjádření cestovné bylo přiznáno v mírně upravené výši. Ve vyúčtování odměny a nákladů právního zastoupení, které bylo připojeno k žádosti, byl obsažen výpočet a použité vozidlo Peugeot 307, [registrační značka] v rámci jednotlivých cest. Žalobce byl vyzván na základě výzvy ze dne 19. 5. 2023, aby předložil v případě cestovného technický průkaz použitého vozidla. Dne 25. 5. 2023 byl doložen technický průkaz vozidla, avšak se jednalo o vozidlo Škoda Octavia [registrační značka], jehož vlastníkem je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, který obhajoval žalobce v předmětném trestním řízení. Žalovaná pro účely výpočtu cestovného převzala údaje z doloženého technického průkazu, neboť dle sdělení bylo vozidlo identifikováno jako vozidlo, které bylo použito k přepravě v rámci jednotlivých cest. Žalovaná neužívá k výpočtu cestovného aritmetický průměr hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, nýbrž údaj o takzvané kombinované spotřebě z technického průkazu vozidla. Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, § 158 odst. 4 se při určení spotřeby pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství (ES, EU). S ohledem na uvedené tak žalovaná vycházela při výpočtu jízdného ze spotřeby uvedené ve třetím údaji ve velkém technickém průkazu, tj. ze spotřeby 4,5 l / 100 km, nikoliv z aritmetického průměru. Nárok na náhradu účtovaných nákladů je tedy v této části sporný a nelze ho akceptovat. Žalovaná na závěr uvedla, že shledala nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby důvodným pouze v částce 68.992,05 Kč. Rovněž se žalovaná vyjádřila z důvodu procesní opatrnosti ke lhůtě k plnění, která je obsažena v žalobním návrhu, kdy žalovaná navrhla, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované. 3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 8. 2023 sdělil, že od žalované obdržel dne 26. 7. 2023, tj. po podání žaloby, částku ve výši 68 992,05 Kč. S ohledem na tuto skutečnost vzal žalobce částečně svůj návrh zpět, a to co do částky 68 992,05 Kč. Dále žalobce uvedl, že souhlasí se stanoviskem žalované, že za stížnost proti usnesení ze dne 18. 6. 2019 náleží odměna ve výši ½ úkonu a nikoliv za úkon plný, tak jak bylo účtováno. S ohledem na tuto skutečnost vzal žalobce svůj návrh částečně zpět, i co do částky 1 150 Kč. K tvrzení žalované, že by neměla být za úkon ze dne 28. 2. 2020 přiznána žádná odměna, jelikož se nejedná o úkon právní služby, a to s ohledem na návrhy na doplnění dokazování bez jakéhokoliv hlubšího vyjádření, žalobce uvedl, že s tímto nesouhlasí, jelikož předmětné podání sice obsahovalo důkazní návrhy, ovšem zároveň obsahovalo i skutečnosti, kterými odůvodňuje provedení důkazů. Zároveň je nezbytné vzít v úvahu, že jednání o vhodném výběru důkazů je zcela klíčovou okolností zejména v trestním řízení, kdy na navržení či nenavržení některých svědků a důkazů závisí výsledek celého případu. Navíc stejně jako ve vyjádření ve věci i k návrhu na provedení důkazů předchází (a v tomto případě předcházela) složitá jednání ohledně možných důkazních návrhů a jejich možné provedení v případě zvolené obhajoby. Dále žalobce k námitce žalované, že žalobce při výpočtu cestovného používal průměrnou spotřebu dle technického průkazu vozidla, a nikoliv kombinovanou spotřebu vozidla, kterou užívá žalovaný, uvádí, že i žalobce počítal ve své kalkulaci cestovného kombinovanou spotřebu (a nikoliv spotřebu průměrnou, jak tvrdí žalovaný), kdy tato činí 6,7 1/100 km, tak jak vyplývá z odst. č. 54 technického průkazu. Dlužno podotknout, že žalovaným uvedená spotřeba 4,5 l na 100 km nefiguruje nikde v předmětném technickém průkazu vozidla. Rovněž se i žalovaný mýlí i ve výši průměrné ceny za 1 litr benzínu natural 95, kdy v roce 2019 tento činil 33,10 Kč (nikoliv 33,60 Kč) a v roce 2021 byl ve výši 27,80 (nikoliv 27,20 Kč). V důsledku těchto chybných údajů je výpočet cestovného provedeného žalovanou chybný. 4. Žalobce ve svém vyjádření dne 11. 9. 2023 sdělil, že bere zpět žalobu i co do částky 241,02 Kč, kdy tato částka představuje daň z přidané hodnoty z jedné poloviny úkonu účtovaného dne 18. 6. 2019, který vzal žalobce v rozsahu jedné poloviny zpět. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2023 sdělila, že trvá na svém stanovisku a odkazuje na své vyjádření ze dne 26. 7. 2023. Ohledně výpočtu cestovného opět uvedla, že žalobce předložil k výpočtu technický průkaz jiného vozidla a žalovaná při svém výpočtu vycházela z údajů tohoto technického průkazu předloženého žalobcem. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z dopisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 10. 3. 2022 vyplývá, že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce o náhradu škody, žalobci sdělila spisovou značku, pod kterou byla žádost zaevidována a rovněž mimo jiné upozornila žalobce, že projednání bude trvat nejdéle po dobu 6 měsíců. Z uvedeného dále vyplývá, že tento dopis je tvořen automaticky v okamžiku zaregistrování podání. 8. Z usnesení Policie ČR, [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [číslo jednací] ze dne 24. 5. 2019 vyplývá, že bylo zahájeno trestní stíhání osoby žalobce. 9. Z usnesení Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 2021 vyplývá, že trestní věc obžalovaného [celé jméno žalobce] – žalobce se postupuje [stát. instituce] jako přestupek, neboť se nejedná o trestný čin. 10. Z vyúčtování odměny a nákladů právního zastoupení ze dne 3. 1. 2022 vyplývá, že obhájce žalobce vystavil vyúčtování odměny a nákladů za obhajobu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] na částku v celkové výši 73 824 Kč. Tato částka sestává z 22 úkonů právní pomoci po 2 300 Kč, tj. 50 600 Kč, 22 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 6 600 Kč, cestovné dne 10. 9. 2019 a dne 3. 2. 2021 v celkové částce 2 411,96 Kč a náhrada za ztrátu času n