3 C 75/2023-50 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy poskytl původní věřitel žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. V souvislosti s poskytnutím daných finančních prostředků se zavázala žalovaná uhradit poplatek za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč a úrok v částce 26 860 Kč Žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila částku 9 540 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil žalobci. Toto bylo žalované sděleno písemně oznámením ze dne [datum]. Žalovaná do současné doby dlužnou částku neuhradila. 2. Žalované byla na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 114a občanského soudního řádu, ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se zavázal daný věřitel poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč za poplatek v částce 9 000 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 59,74 % p. a. a RPSN ve výši 111,37 %. Celková dlužná částka ze smlouvy činila 85 860 Kč. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty bezhotovostně bankovním převodem na její bankovní účet, vymezený ve smlouvě č. [bankovní účet]. Výše splátky byla vymezena ve výši 4 770 Kč měsíčně. Dle vyjádření žalobce žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila celkově částku 9 540 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovanou dle čísla smlouvy uzavřené s původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědomena původním věřitelem oznámením ze dne [datum]. Z dokladu/ č. l. 39 spisu/ předloženého žalobcem vyplývá, že žalované byla zaslána dne [datum] částka 50 000 Kč na číslo účtu vymezené ve smlouvě. Žalovaná byla uvědomena původním věřitelem o zesplatnění úvěru dne [datum], s tím, že dlužná částka činila tehdy 72 823,94 Kč a měla být uhrazena nejpozději do 10 dnů od doručení dané výzvy. Žalovaná byla upomínána také právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu tehdy dlužné částky ve výši 74 417,27 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. [příjmení] v tomto výroku uvedená byla platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalované zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši repo sazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou a ustanovení týkající se poplatku za poskytnutí úvěru, které je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 občanského zákoníku, tzn. v rozporu s dobrými mravy, s tím, že daná smlouva o úvěru je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 zcela neplatná. Proto žalobci příslušelo z uvedené smlouvy pouze bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.), a to ve výši částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na procesní výsledek řízení, kdy účastníci a to každý z nich byli ve věci úspěšní pouze zčásti.