7 C 83/2020-180 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému. Žalobu odůvodnila tím, že dle jejího názoru došlo v mezidobí ke změně poměrů a je tedy na místě, aby soud o výživném znovu rozhodoval, když má za to, že změna poměrů je takového charakteru, že odůvodňuje minimálně na její straně zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému. Dle žalobkyně rovněž nebylo řádně zjištěno, jaké jsou skutečné výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného. U žalovaného byly zjištěny hodnoty IQ 47, tj. osoba středně těžce mentálně retardovaná, což dle žalobkyně neznamená bez dalšího, že žalovaný není schopen se z podstatné míry živit sám. Tomu odpovídá i zjištění, že jeho pracovní potenciál je snížen o 66 %, což jinými slovy znamená, že ze 34 % je jeho pracovní potenciál zachován. Dle žalobkyně je zapotřebí, aby byly zjištěny mentální dispozice žalovaného v přímém vztahu k jeho výdělkovým možnostem a schopnostem. Za tím účelem žalobkyně navrhla vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně dále uvedla, že zjistila, že v mezidobí byl žalovaný opakovaně zaměstnán, dokonce i na trvalý pracovní poměr na dobu neurčitou, který s ním byl však ukončen z důvodu, že se dopustil trestného činu vůči zaměstnavateli. V současné době vykonává nad žalovaným dohled paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ paní [příjmení]“), u které žalovaný bydlí. Dle žalobkyně jej však tato osoba spíše využívá, či dokonce zneužívá. Žalovaný u paní [příjmení] vykonává poměrně rozsáhlé práce. [příjmení] [příjmení] je totiž vlastníkem či má v dispozici rozsáhlé lesní a zemědělské pozemky, kde žalovaný vykonává pracovní činnosti, které jsou potřeba, je tak v podstatě zaměstnáván, bez smlouvy a bez odměny. Žalobkyně dovozovala, že při minimální mzdě, která v roce 2019 činila 13 350 Kč měsíčně, může předpokládaný příjem žalovaného spolu s invalidním důchodem činit částku okolo 18 000 Kč až 20 000 Kč. Skutečnost, že paní [příjmení] využívá psychický stav žalovaného a za jím odvedenou práci zřejmě nic nevyplácí, případně mu poskytuje pouze stravu a bydlení, nemá na výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného vliv. Žalobkyně uzavřela, že dle jejího názoru a zjištění je žalovaný nadán dostatečnou schopností k tomu, aby mohl být, byť v omezeném rozsahu, řádně zaměstnán. Žalobkyně dále sdělila, že přestala z důvodu výpovědi ze strany zaměstnavatele a věku pracovat, a v současné době je plně závislá na výživě ze strany manžela (otce žalovaného). Tím došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně, která sama o sobě odůvodňuje minimálně podání návrhu na snížení výše výživného, případně dokonce jeho zrušení. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud její vyživovací povinnost k žalovanému zrušil, případně aby výši výživného změnil dle úvahy soudu. 2. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasil. Ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že se domnívá, že podaný návrh je účelovým důsledkem podaného trestního oznámení ze dne [datum] o možném spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy žalobkyní vůči žalovanému ve smyslu § 196 trestního zákoníku. Žalobkyně měla do října 2019 dle rozhodnutí soudu uhradit žalovanému na výživu 117 000 Kč, dobrovolně však nezaplatila nic a exekucí bylo vymoženo toliko 61 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že od roku 2005 je poživatelem plného invalidního důchodu, dle lékařského posouzení doživotně (nyní invalidita 3. stupně). Invalidní důchod je jediným příjmem žalovaného. Důvodem invalidity je těžká mentální retardace, což je porucha neměnná, která žalovaného v samostatné schopnosti zajišťovat své potřeby vysoce omezuje. Pokud se jedná o pracovní zkušenost, tu má jedinou, krátce pracoval jako dělník v Siemensu ve Stříbře, práci však nezvládal, neumí správně počítat, nebyl schopen pravidelně docházet na určitou hodinu. Sám žalovaný není schopen cestovat do jiného města a orientovat se v cizím prostředí. Situace, kterým nerozumí, jej nadměrně stresují a není schopen na ně adekvátně reagovat. V běžném životě mu pomáhá paní [příjmení] a její rodina, která mu zajišťuje bydlení, stravu a pomáhá mu s vyřizováním jeho záležitostí. [příjmení] se žalovaného ujali, když jej rodiče vyhodili. Není pravdou, že by žalovaný pracoval v lese, staral se o zvěř, hospodářství apod. Žalovaný je schopen maximálně lehké výpomoci v domácnosti za stálého dohledu. Žalovaný k situaci žalobkyně uvedl, že ani v minulých obdobích žalovanému nepřispívala, proto byl nucen podat na ni trestní oznámení a má za to, že tvrzení žalobkyně jsou tak účelová. Žalobkyni byla na výživném určena minimální částka. Je nutné zohlednit, zda žalobkyně nemá další příjmy, např. podporu v nezaměstnanost, odstupné, sociální dávky apod. Pokud se jedná o skončení pracovního poměru, pak by nemělo být přihlíženo ke snížení schopnosti plnit vyživovací povinnost. Dle žalovaného nejsou dány důvody pro zrušení nebo snížení vyživovací povinnosti žalobkyně, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 3. V řízení byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 1. 2011, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2012, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyni stanovena vyživovací povinnost na žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum]. Soud přitom vycházel ze zjištění, že u žalovaného se jedná o středně těžkou mentální retardaci, není schopen soustavné pravidelné pracovní činnosti, byl mu přiznán invalidní důchod, a soud neměl pochyb o tom, že ze svého jediného příjmu (invalidního důchodu) žalovaný není schopen uspokojit všechny své odůvodněné potřeby, které spočívají v běžných nákladech na bydlení, stravu a ostatní nezbytné potřeby. O poměrech žalobkyně soud I. stupně uvedl, že tato nepracuje, neboť ji manžel po finanční stránce zajišťuje. Odvolací soud učinil skutková zjištění, že žalobkyně měla v červnu, červenci a prosinci 2011 příjem 400 € měsíčně. Rodiče žalovaného shodně uvedli, že mají ještě vyživovací povinnost k synovi, který chodí v SRN do školy. Soud učinil závěr, že je v možnostech a schopnostech žalobkyně přispívat žalovanému výživným v částce 1 000 Kč měsíčně. 5. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že u žalovaného došlo ke změně jeho psychického, zdravotního stavu oproti době, kdy mu byl přiznán invalidní důchod, když v současné době byl zjištěn psychiatrickým a konzultačním psychologickým vyšetřením mírnější mentální defekt oproti zdokumentovanému stavu v době přiznání invalidního důchodu, který v současné době dosahuje úrovně lehké mentální retardace. Znalec uzavřel, že je z medicínského hlediska prakticky vyloučené, že by u žalovaného došlo ke spontánnímu zlepšení jeho mentální úrovně. U žalovaného byla zjištěna agravace, tj. zveličování mentálního deficitu žalovaným. Pracovní potenciál žalovaného je z psychologického hlediska oslabený až narušený, nikoli vymizelý. V současné době je tak žalovaný schopen pracovního zařazení za ulehčených (chráněných) podmínek, kdy by se mělo jednat o práci nekvalifikovanou, pod dohledem, mentálně nenáročnou, bez tlaku na rychlost a výkon, na částečný pracovní úvazek v rozsahu cca 2 hodiny denně. 6. K dotazu soudu znalec uvedl, že žalovaný by nebyl schopen vnímat důsledky tohoto řízení a účastnit se jej. Sám žalovaný účast na jednání odmítl. 7. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že v současné době žije s manželem v Německu, je v domácnosti, již dlouhou dobu nepracuje. Naposledy před mnoha lety vykonávala různé pomocné práce, do důchodu má jít za sedm let, důchod bude pobírat v ČR. V Německu nepobírá žádné dávky, žije z manželova platu. Je vyučená kuchařka. K osobě žalovaného uvedla, že v dětství byl zcela normální, dokončil tzv. zvláštní školu, pak nastoupil do učebního oboru malíř, kterou nedokončil. Když dovršil zletilosti, po poradě s psycholožkou [příjmení], mu s manželem opatřili bydlení, kde samostatně bydlel v bytě, a nastoupil do Siemensu ve Stříbře. Po určité době byl pracovní poměr ukončen z důvodu, že mu byly prokázány nějaké krádeže. Pak s kamarádem začali bydlet u paní [příjmení], žalovaný u ní zůstal. Dokud bydleli ve Stříbře, a to až do roku 2009, žalovaný je navštěvoval, říkal, že u paní [příjmení] pracuje v lese, který jí patří. Od doby, kdy se odstěhovali do Německa, již v kontaktu se žalovaným není. Žalovaný je zletilý, samostatný a nevidí důvod, proč by se o něj měla starat. Výživné, které má určeno soudem, neplatí, protože nemá žádný příjem. Je omezena z důvodu poškozených karpálních tunelů, artritidy ramenou a revmatických potíží s končetinami. 8. Svědkyně paní [příjmení] ve výpovědi uvedla, že žalovaný u nich žije 20 let. Přišel, když mu bylo necelých 18 let, kdy ho našli, jak přespává u nich v kotelně ve Stříbře. Řekl jim, že ho rodiče vyhodili z domu a že nemá kde bydlet. Postupně se sbližovali, chodil hodně za jejími dětmi a už v té době s manželem zjistili, že není úplně v pořádku, co se týče psychického zdraví.