10 C 51/2024-20 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 317 806,09 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 4. 2021 smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. , tel. číslo, , Anonymizováno, Dne 17. 1. 2022 byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu (dále jen „Smlouva“) ke Smlouvě o běžném účtu č. , tel. číslo, V souladu se Smlouvou byl žalované poskytnut povolený debet do sjednaného limitu, který byl dalšími dodatky navýšen až na částku 300 000 Kč. Tento povolený debet byl úročen úrokovou sazbou pro povolený nezajištěný debet zveřejňovaný , právnická osoba, . v Oznámení , právnická osoba, ., o úrokových sazbách (dále jen „Oznámení o úrokových sazbách“). Žalovaná přečerpala prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, a ten přes výzvu žalobkyně neuhradila. Žalobkyně proto dle čl. 13 b. 13.2. ve spojení s č. l. 10. b. 10.1. všeobecných podmínek odstoupila od smlouvy a běžný účet ke dni 17. 6. 2022 zrušila. Využila také svého v Podmínkách sjednaného oprávnění a zřídila zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, a na tomto zvláštním účtu dále nepovolený debet vedla, a to včetně příslušenství. Na tomto zvláštním účtu byla Banka oprávněna nadále pohledávku úročit také úrokem z prodlení. V důsledku vzniku nepovoleného debetu žalovanému vznikla povinnost neprodleně uhradit veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Bance dle Podmínek vzniklo právo úročit tento nepovolený debetní zůstatek úrokem z nepovoleného debetu (smluvní úrok z prodlení) ve výši, která je dle Oznámení o úrokových sazbách činí 25 % ročně, nárokuje však pouze zákonný úrok z prodlení. Ke dni 126. 10. 2023 činila dlužná pohledávka částku 423 800,89 Kč sestávající z jistiny ve výši 317 806,09 Kč, kapitalizovaného smluvního roku ve výši 63 310 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 42 683,91 Kč. Dlužná částka z nepovoleného debetního zůstatku nebyla ze strany žalovaného ve stanovené lhůtě řádně a včas uhrazena. V souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dále tvoří příslušenství pohledávky vyplývající ze závazkového vztahu mezi podnikateli paušální částka nákladů spojených s jejím uplatněním ve výši 1 200 Kč, žalobce proto požaduje po žalovaném i zaplacení této částky. Předžalobní upomínka žalobce byla žalovanému odeslána dne 11. 12. 2017.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Ze Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. ze dne 16. 4. 2021 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Z elektronicky podepsané smlouvy o povoleném debetu (datum podpisu nelze zobrazit), plyne, že žalobkyně umožnila žalované čerpat na účtu prostředky v rámci úvěru do výše 150 000 Kč po dobu až 360 dní. Z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu z dne 15. 2. 2022 dále vyplývá, že banka se zavázala poskytnout žalovanému na běžném účtu úvěr do výše 300 000 Kč a že strany sjednaly, že pokud záporný zůstatek na účtu převýší sjednaný limit, bude celý záporný zůstatek považován, po celou dobu trvání překročení limitu, za debet nepovolený. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku žalobkyně se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu, a z oznámení o úrokových sazbách pak i to, jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Ve vztahu k účtu podnikatelskému je stanoven úrok z prodlení na částku 25 % ročně. Z výpisů z běžného účtu žalovaného plyne, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z oznámení banky o odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 6. 6. 2022 plyne, že banka od smlouvy odstupuje, neboť účet žalované vykazuje přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, a že k datu vyhotovení oznámení je účet zrušen, zanikl limit povoleného debetu a že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek. Přípisem ze dne 17. 6. 2022 banka žalovanému sdělila, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku byl účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, ke dni 17. 6. 2022 v důsledku odstoupení od smlouvy zrušen poté, co ke dni 9. 6. 2022 zanikla smlouva o jeho vedení, a že byla pohledávka, k tomuto dni ve výši 317 806,09 Kč převedena na evidenční účet pohledávek z nepovoleného debetu. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s datem 19. 9. 2023 s tím, že dluh ke dni 18. 9. 2023 činí celkem 418 905,98 Kč.4. Dle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 téhož zákona s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Dle § 2665 zákona ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou, obě v postavení podnikatelů, byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 o. z., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 2665 o. z. Na základě této smlouvy vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet, v němž se žalovaná dostala do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Proto žalobkyně využil svého práva, vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, sjednaného úroku z debetu, co do nároku na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním nároků i úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 577,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 713 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 317 806,09 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 640 Kč ve výši 6 224,40 Kč.