10 C 67/2024-27 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 48 246,56 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , tel. číslo, , na jejímž základě se, po řádném posouzení úvěruschopnosti, zavázal dle čl. II. odst. 1 Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouvou bylo sjednáno splacení úvěru spolu s úroky v měsíčních splátkách po 1 137,56 Kč. Úvěr ve výši 50 000 Kč bylo žalovanému umožněno čerpat od 28. 1. 2022. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), prohlásil žalobce úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2023. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2023. Žalovaná pohledávka se skládala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 44 981,56 Kč, neuhrazeného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 509,93 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši 3 685 Kč, dlužného pojistného ve výši 565 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 491,49 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 1. 2022 ve smyslu 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Spotřebitelský úvěr se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 137,56 Kč, poslední ve výši 213,41 Kč (s pojistným ve výši 326,41 Kč), a pojistného po 113 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje 15. 2. 2022, včetně úroků ve výši 17,9 % ročně, poplatků za bankovní služby a poplatků za případně odeslané upomínky. Poplatky, včetně poplatků ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky, a ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný, byly sjednány v čl. III. odst. 4 Smlouvy o úvěru a v sazebníku poplatků. Ke dni 22. 5. 2023 (datum zesplatnění úvěru) žalovaný dlužil celkem částku 55 441,49 Kč, z toho na jistině úvěru částku 44 981,56 Kč, na smluvním úroku částku 3 509,93 Kč, na úroku z prodlení částku 3 685 Kč, dlužné měsíční a sankční poplatky ve výši 2 700 Kč, pojistné do zesplatnění úvěru ve výši 565 Kč a úroky z prodlení z jistiny a smluvního úroku. V souladu s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí, plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Žalovaný patrně neuhradil nic, a to ani na základě zaslané předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 10. 2023.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. (4) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.5. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru do výše 50 000 Kč, kombinovanou se smlouvou o pojištění schopnosti splácet, a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, pojistné a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky a v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 127,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 246,56 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 080 Kč ve výši 2 116,80 Kč.