3 C 252/2023-62 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy daná společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit také poplatek za poskytnutí úvěru v částce 23 142 Kč. Žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil částku 5 260 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky bezvýsledně. Žalovanému byl v řízení ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovník souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, taktéž jako žalobce. Dále opatrovník sdělil, že původní věřitel poskytl žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč s tím, že na kapitalizovaném úroku a dalších poplatcích měl zaplatit žalovaný dále částku 25 482 Kč, což představuje více než 100 % poskytnuté jistiny. Nároky žalobce zjevně přesahují více než dvojnásobek půjčené částky a z toho důvodu se daná smlouva jeví jako nemravná a od počátku neplatná. Z uvedeného důvodu by si strany měly vrátit vzájemná plnění. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvu jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1882 odst. 1 citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] pod [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek v částce 23 142 Kč s tím, že splátky činily 584 Kč týdně a poslední splátka představovala částku 514 Kč. Žalovaný dle vyjádření žalobce na závazek ze smlouvy uhradil částku 5 260 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným pod číslem smlouvy o úvěru postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 44 857,21 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze do částky 14 740 Kč jako zůstatku jistiny, která nebyla žalovaným uhrazena původnímu věřiteli a následně žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit danou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši repo sazby stanovuje [ulice] národní banka. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku, který měl zaplatit žalovaný za poskytnutí jistiny úvěru, je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o.z. tj. dobrými mravy s tím, že tato smlouva je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli původně příslušelo pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. ve výši zůstatku nesplacené jistiny úvěru, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze zčásti.