4 C 93/2024-19 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne , datum, účastníci uzavřeli Smlouvu o sdružených službách , Anonymizováno, a odběru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ze sítí , Anonymizováno, . Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování na , Anonymizováno, s nedoplatkem , částka, se splatností , datum, a vyúčtování , Anonymizováno, , Anonymizováno, s nedoplatkem , částka, se splatností , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl proto usnesením zrušen.3. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.5. Soud má ze , Anonymizováno, o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ze dne , datum, za prokázané, že na základě tohoto smluvního vztahu , Anonymizováno, žalobce žalovanému , Anonymizováno, a , Anonymizováno, na , Anonymizováno, místo , jméno FO, , , adresa, . Daňovým dokladem – fakturou č. , hodnota, byla vyúčtována dodávka elektřiny do odběrného místa za období od , datum, do , datum, a byl vyúčtován nedoplatek ve výši , částka, se splatností , datum, . Daňovým dokladem – fakturou č. , hodnota, byla vyúčtována dodávka plynu do odběrného místa za období od , datum, do , datum, a byl vyúčtován nedoplatek ve výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Předžalobní upomínka nebyla žalovanému zaslána.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobci jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému elektřinu a plyn při současné povinnosti žalovaného hradit jejich cenu. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur, úroky z prodlení dle 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném případě měl žalobce plný úspěch ve věci, ale sám v žalobě uvedl, že výzva podle § 142a o.s.ř. nebyla zaslána. Nebylo ani doloženo, že by byl žalovaný žalobcem upomínán po zaslání vyúčtování o úhradu dlužných částek, přičemž mezi účastníky byl sjednán ve smlouvách elektronický způsob doručování písemností. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že se žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.