5 C 60/2023 — Okresní soud v Tachově

1.Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 272 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná strana coby úvěrovaný uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru číslo: [číslo]. Na základě uvedené smlouvy poskytla daná společnost dne [datum] žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaná strana potvrdila podpisem smlouvy. EC Financial Services následně postoupila dluh žalované strany vzniklý ze smlouvy, včetně veškerého příslušenství a veškerých smluvních pokut a v dalších nároků smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] FINDIGO následně postoupila uvedený dluh smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, v důsledku čehož se stala žalobkyně věřitelem žalované. Oznámení o jednotlivých postoupeních bylo žalované zasláno. Na základě uvedených postupních smluv byla na žalobkyni postoupena dlužná jistina ve výši 13 272 Kč. Žalovaná svůj dluh nesplnila ani vůči původnímu věřiteli, ani vůči následnému postupiteli ani vůči žalobkyni, ačkoliv byla k jeho úhradě žalobkyní před podáním žaloby písemně vyzvána. Žalobkyní žalovaný dluh se přitom sestává z jistiny dluhu ve výši 13 271 Kč, smluvního úroku z jistiny dluhu ve výši 15 % ročně, a to od poskytnutí jistiny dluhu, tedy od [datum] do zaplacení, a to dle článku II.odst. 1 smlouvy, zákonného úroku z prodlení z jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti jistiny dluhu, tedy od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115 a) o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru číslo: [číslo], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], předžalobní výzvy k plnění, včetně dokladu o jejím odeslání, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatku za sjednání úvěru. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila, proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k vymáhání dluhu vůči žalované. V souladu s ustanovením § 1879 a následujících občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a následně ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, i nárok na zaplacení zákonného smluvního úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí, kdy žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 272 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.