10 C 177/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 97 620,35 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel ~smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 4. 2021~ smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022. Touto smlouvou se původní věřitel , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , zavázal poskytnout žalovanému 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 113 454 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 5 403 Kč, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem zaslaným doporučeně. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení činila 131 829,10 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 43 350,40 Kč, dlužného poplatku ve výši 54 269,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 990,87 Kč (15,00 % ročně z jistiny 43 350,40 Kč od 22. 8. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 036,29 Kč (z jistiny 43 350,40 Kč od 19. 2. 2023 do 21. 10. 2024), dále úroku ve výši 15,00 % ročně z jistiny 43 350,40 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny 43 350,40 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky.2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Bulharska, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a podle jakého právního řádu se tak má stát. Tuto otázku soud posoudil podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), podle něhož mají soudy členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, obecnou pravomoc rozhodovat ve věcech občanských a obchodních.3. Žalovaný má bydliště na území České republiky, a proto jsou soudy České republiky podle citovaného ustanovení příslušné ve věci jednat a rozhodnout. Jelikož jde o závazkový vztah ze smlouvy, neuplatní se dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci z roku 1976, která dopadá na jiné okruhy právních vztahů.4. Soud proto uzavírá, že má podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis a § 84 a násl. občanského soudního řádu pravomoc i místní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště v obvodu zdejšího soudu.5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. fikcí do vlastních rukou, žalobkyně souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise.6. Ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a závazek žalovaného zápůjčku splatit s poplatkem ve výši 63 454 (sestávajícího z částky 48 205 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku za sjednanou dobu, 1 500 Kč z titulu poplatku za zpracování úvěru a částky 10 410 Kč z titulu poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení) celkem částku 113 454 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 5 403 Kč. Poslední splátka byla dle splátkového kalendáře stanovena na 21. 8. 2024. Nedílnou součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky předchůdce žalobce. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 1. 2023; ke dni 9. 7. 2023 činila dlužná jistina 43 350,40 Kč a dlužný poplatek 54 269,95 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek (ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek) ze dne 21. 10. 2024 s účinností k 21. 10. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou k plnění; postoupení pohledávky mu bylo oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, že byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku ~a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek~ , a že žalovaný na jejím základě prostředky i převzal. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek, celkem 63 454 Kč. Neuhrazená část uplatněná žalobou činí 97 620,35 Kč bez příslušenství (43 350,40 Kč jistina + 54 269,95 Kč poplatek). Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, dostal se tak do prodlení a žalobci dluží 97 620,35 Kč. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu této částky, soud jeho návrhu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky, včetně sjednaného smluvního úroku, mu přiznal. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 399,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 620,35 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 97 620,35 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 410 Kč ve výši 3 383,10 Kč.