10 C 78/2025-27 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 693,56 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 3. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (VOP), s nimiž se žalovaná seznámila a jejichž obsah akceptovala. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností postupného čerpání až do výše 7 500 Kč, přičemž žalovaná skutečně čerpala částku 5 500 Kč dne 27. 3. 2024 na svůj bankovní účet.Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce využil právo sjednané ve smlouvě a vypověděl smlouvu dne 26. 7. 2024, přičemž k zesplatnění došlo dne 27. 7. 2024. O výpovědi byla žalovaná informována emailem ze dne 26. 7. 2024. Následně byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. dne 27. 11. 2024. Ke dni podání návrhu eviduje žalobce vůči žalované pohledávku v celkové výši 12 621,35 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 109,45 Kč a smluvního úroku ve výši 7 011,93 Kč. K této částce žalobce uplatňuje příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení z částky 5 609,42 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení. Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za období od 27. 4. 2024 do 26. 7. 2024, která činí 72,21 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení. Tyto sazby vyplývají z čl. VI a VII smlouvy a z VOP žalobce.Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy prokázaným, žalobce navrhuje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalované byla prokazatelně převedena částka 5 500 Kč na její bankovní účet. Žalobce požaduje náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 769,60 Kč, zahrnující soudní poplatek 800 Kč a odměnu právního zástupce vypočtenou dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů, včetně DPH.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z obsahu předložené úvěrové smlouvy, uzavřené dne 27. 3. 2024 mezi žalobcem , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , a žalovanou , Jméno žalované, , nar. , Datum narození žalované, , vyplývá, že se jednalo o spotřebitelský revolvingový úvěr sjednaný distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobce. Sjednaný úvěrový rámec činil 7 500 Kč, přičemž žalovaná skutečně čerpala částku 5 500 Kč dne 27. 3. 2024 na svůj bankovní účet. Smlouva obsahovala ujednání o pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 4. 2024. Byly sjednány sankce při prodlení, a to smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené jistiny a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru (SECCI), všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a metodika posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná byla identifikována prostřednictvím BankID a poskytla souhlas s ověřením údajů v registrech a prostřednictvím AISP (PSD2). Z předložených podkladů vyplývá, že žalobce před uzavřením smlouvy (dne 27. 3. 2024) provedl posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 odst. 1 a 2, a ověřil údaje žalované v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registrech NRKI a BRKI, bez zjištění negativních skutečností. Z výpisu čerpání vyplývá, že žalovaná obdržela částku 5 500 Kč na svůj bankovní účet č. , č. účtu, . Splátky nebyly hrazeny, žalovaná se dostala do prodlení, a proto žalobce smlouvu vypověděl dne 26. 7. 2024 a zesplatnil úvěr dne 27. 7. 2024. O výpovědi byla žalovaná informována e‑mailem. Po zesplatnění žalobce vyčíslil dlužnou částku ve výši 12 621,35 Kč, sestávající z jistiny 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranše 109,45 Kč a smluvního úroku 7 011,93 Kč. Dále žalobce uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 5 609,42 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 27. 4. 2024 do 26. 7. 2024, která činí 72,21 Kč. Žalobce přípisem ze dne 27. 11. 2024 zaslal žalované předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř., v níž byla upozorněna na možnost soudního vymáhání bez další výzvy.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.5. Soud má za prokázané, že žalobkyně, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavřela s ní dne 27. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (spotřebitelský úvěr sjednaný distančním způsobem). Na základě této smlouvy vzniklo žalované právo čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 7 500 Kč, přičemž čerpání probíhalo jednorázově formou převodu na účet žalované dne 27. 3. 2024 ve výši 5 500 Kč. Denní splátky byly sjednány dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP, první splátka byla splatná dne 26. 4. 2024. Dále je nepochybné, že žalovaná své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnila, přičemž úhrady nebyly prováděny vůbec a že po zesplatnění již nebyla provedena žádná platba. V důsledku prodlení žalované s úhradou pravidelných denních splátek a neuhrazením dluhu ani po výzvě přistoupila žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 7. 2024, když smlouva byla vypovězena dne 26. 7. 2024. Žalovaná byla k úhradě zesplatněné částky vyzvána nejprve věřitelem e‑mailem ze dne 26. 7. 2024, v němž byla požadována úhrada zesplatněné pohledávky, a následně i právním zástupcem žalobkyně v rámci předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024, kde byla uvedena aktuální dlužná částka 12 621,35 Kč. Žalovaná na výzvy nereagovala a dlužnou částku neuhradila, čímž porušila své smluvní povinnosti. Je proto povinna vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i příslušenství, zahrnující smluvní úrok ve výši 1,07 % denně, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 %. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 693,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.