7 C 139/2018-66 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, . Celkovou částku představující poskytnutou půjčku a poplatky se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, . Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovanou. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Vůči žalované bylo vedeno insolvenční řízení, pro které bylo řízení o žalobě přerušeno, a to až do , datum, .3. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzva byla žalované doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit poplatek ve výši , částka, , který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , částky za administrativní činnost ve výši , částka, a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši úrokové sazby 21 % ročně a RPSN ve výši 63,91 %. Celková částka , částka, byla splatná v 60 týdenních splátkách po , částka, .7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem , částka, .8. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let činila v červenci 2011, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 13,19 % ročně.10. Ze zprávy o plnění oddlužení soud zjistil, že v rámci insolvenčního řízení bylo z pohledávky žalobkyně uspokojeno , částka, (přihlášeno celkem , částka, ; jistina , částka, a příslušenství).11. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.15. Podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. za podmínek zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit též „poplatek“ ve výši , částka, , který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , částky za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Dle názoru soudu celý poplatek ve výši , částka, nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. To představuje úrok ve výši 72,45 %, což je dle § 39 obč. zák. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. červenci 2011, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 13,19 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 39,57 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit, přesahuje tři čtvrtiny půjčené částky. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou půjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o půjčce je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 39 obč. zák.17. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, mohla by se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu dle § 451 obč. zák. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná uhradila , částka, . Na straně žalované tak není možné shledat bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu zamítl.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoli procesní úspěch byl na straně žalované, té žádné náklady v řízení nevznikly.