7 C 202/2025-25 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 112 020 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel nájemní smlouvu, na základě které pronajal žalované za účelem bydlení dům na adrese , adresa, . Za dobu trvání nájemního vztahu vznikl žalované dluh ve výši 72 000 Kč na platbách nájemného. Při převzetí nemovité věci bylo zjištěno, že chybí kuchyňská linka za cenu 28 020 Kč a byly poškozeny některé části interiéru, které žalobce nechal opravit za částku 32 000 Kč. Žalobce započetl na úhradu způsobené škody složenou kauci ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvy žalobce nezaplatila.2. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzva byla žalované doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná na výzvu nereagovala.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem mj. pozemku p. č. st. 75 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova s č. p. 9 (rodinný dům), vše zapsáno na LV 73 pro katastrální území a obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .5. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že žalobce přenechal žalované k užívání (bydlení) dům na adrese , adresa, (dále jen „předmětný dům“) a žalovaná se zavázala hradit žalobci měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč. Nájemné bylo splatné vždy nejpozději do 15. dne příslušného měsíce. Nájem byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, .6. Z dokladu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná složila kauci na nájem ve výši 20 000 Kč.7. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobci jako odběrateli byla dne , datum, vyúčtována částka 28 020 Kč, skládající se z částky 16 520 Kč za montáž kuchyňské linky včetně spotřebičů, částky 8 560 Kč za položení podlahy (kuchyň, ložnice, obývací pokoj) a částky 2 940 Kč za výměnu elektroměrového rozvaděče.8. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobci jako odběrateli byla dne , datum, vyúčtována částka 32 000 Kč za dodání a výměnu rozbitého skla vnitřních dveří, opravu plastových oken a vchodových dveří, opravu bočních vchodových dveří do garáže.9. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě 5 dnů.10. Soud má za prokázané, že na základě smlouvy o nájmu bytu přenechal žalobce žalované do užívání předmětný dům, přičemž žalovaná se zavázala hradit žalobci nájemné ve výši 12 000 Kč, a to vždy nejpozději do 15. dne příslušného měsíce. Žalovaná nezaplatila nájemné v celkové částce 72 000 Kč. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení též částky 40 020 Kč, která se skládá z ceny za opravu interiéru ve výši 32 000 Kč a kuchyňské linky ve výši 28 020 Kč, po odečtení zaplacené kauce ve výši 20 000 Kč.11. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.12. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).13. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 a násl. o. z. za podmínek § 2235 a násl. o. z. Žalovaná však porušila svou povinnost plynoucí z nájemní smlouvy a § 2246 o. z. hradit nájemné. Žalované vznikl na nájemném dluh ve výši 72 000 Kč. Žalovaná způsobila v bytě poškození interiéru, které si vyžádalo opravu za cenu ve výši 32 000 Kč. Žalovaná rovněž z bytu odstranila kuchyňkou linku, za kterou žalobce zaplatil cenu 16 520 Kč. Žalobce doložil k žalobě fakturu na částku 28 020 Kč, která se však skládá ze třech položek, a to částky 16 520 Kč za montáž kuchyňské linky včetně spotřebičů, částky 8 560 Kč za položení podlahy (kuchyň, ložnice, obývací pokoj) a částky 2 940 Kč za výměnu elektroměrového rozvaděče. Žalobce netvrdil, že by žalovaná poškodila podlahy a rozvaděč, proto při určení náhrady škody dle § 2894 o. z. a násl. vycházel pouze z ceny týkající se kuchyňské linky. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do zaplacení dlužného nájemného ve výši 72 000 Kč, ceny za opravu interiéru v částce 32 000 Kč a kuchyňské linky ve výši 16 520 Kč, po odečtení jistoty ve výši 20 000 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Ve zbývající části co do zaplacení částky 11 500 Kč (skládající se z částky 8 560 Kč za položení podlahy a částky 2 940 Kč za výměnu elektroměrového rozvaděče) soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobce právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 26 516 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 481 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba, po 5 620 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, a 3 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 18 210 Kč, tj. po zaokrouhlení 3 825 Kč. Jelikož žalobce ke dni rozhodnutí byl úspěšný pouze v částce 100 520 Kč a neúspěšný v částce 11 500 Kč, byl úspěšný v rozsahu 89,73 % a neúspěšný v rozsahu 10,27 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 79,46 %, což odpovídá po zaokrouhlení částce 21 070 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.