10 C 267/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 75 573,62 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 7. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (VOP), s nimiž se žalovaný seznámil a jejichž obsah akceptoval. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností postupného čerpání až do výše 52 600 Kč, přičemž žalovaný skutečně čerpal částky 1 000 Kč dne 16. 7. 2024, 16 000 Kč dne 16. 7. 2024, 10 000 Kč dne 18. 8. 2024 a 8 036 Kč dne 20. 8. 2024 na svůj bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce využil právo sjednané ve smlouvě a vypověděl smlouvu dne 16. 12. 2024, přičemž k zesplatnění došlo dne 17. 12. 2024. O výpovědi byl žalovaný informován emailem ze dne 16. 12. 2024. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. dne 21. 5. 2025. Ke dni podání návrhu eviduje žalobce vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 73 605,40 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 34 999,42 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 678,61 Kč a smluvního úroku ve výši 37 927,37 Kč. K této částce žalobce uplatňuje příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení z částky 35 678,03 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení. Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze „zůstatku jistiny“ za období od 14. 9. 2024 do 13. 12. 2024, která činí 1 968,22 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení. Tyto sazby vyplývají z čl. VI a VII smlouvy a z VOP žalobce. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy prokázaným, žalobce navrhuje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byly prokazatelně převedeny částky 1 000 Kč, 16 000 Kč, 10 000 Kč a 8 036 Kč na jeho bankovní účet. Žalobce požaduje náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 685,7 Kč, zahrnující soudní poplatek 3 024 Kč a odměnu právního zástupce vypočtenou dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů, včetně DPH.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z obsahu předložené úvěrové smlouvy, uzavřené dne 16. 7. 2024 mezi žalobcem , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , a žalovaným , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , vyplývá, že se jednalo o spotřebitelský revolvingový úvěr sjednaný distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobce. Sjednaný úvěrový rámec činil 52 600 Kč, přičemž žalovaný skutečně čerpal částky 1 000 Kč a 16 000 Kč dne 16. 7. 2024, 10 000 Kč dne 18. 8. 2024 a 8 036 Kč dne 20. 8. 2024 na svůj bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva obsahovala ujednání o pravidelných denních splátkách dle čl. V smlouvy a čl. 5 VOP, první splátka byla splatná dne 15. 8. 2024. Byly sjednány sankce při prodlení, a to smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení; dále poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Součástí smluvní dokumentace byly standardní informace o spotřebitelském úvěru (SECCI), všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a metodika posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný byl identifikován prostřednictvím BankID a poskytl souhlas s ověřením údajů v registrech a prostřednictvím AISP (PSD2). Z předložených podkladů vyplývá, že žalobce dne 16. 7. 2024 před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., zejména § 86 odst. 1 a 2, přičemž posouzení bylo úspěšné; v rámci procesu byly využity informace včetně dotazů do příslušných registrů (NRKI/BRKI, ISIR, CEE). Z výpisu čerpání vyplývá, že uvedené částky byly převedeny na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě a potvrzený BankID. Splátky nebyly hrazeny, žalovaný se dostal do prodlení, a proto žalobce smlouvu vypověděl dne 16. 12. 2024 a zesplatnil úvěr dne 17. 12. 2024; o výpovědi byl žalovaný informován emailem. Po zesplatnění žalobce vyčíslil dlužnou částku ve výši 73 605,40 Kč, sestávající z jistiny 34 999,42 Kč, poplatku za vyplacení tranší 678,61 Kč a smluvního úroku 37 927,37 Kč. Dále žalobce uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 35 678,03 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 14. 9. 2024 do 13. 12. 2024, která činí 1 968,22 Kč. Žalobce přípisem ze dne 21. 5. 2025 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř., v níž byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání bez další výzvy; odeslání je doloženo podacím lístkem téhož dne.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený..5. Soud má za prokázané, že žalobkyně, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela s ním dne 16. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (spotřebitelský úvěr sjednaný distančním způsobem). Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 52 600 Kč, přičemž čerpání probíhalo postupně formou převodů na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a potvrzený prostřednictvím BankID. Dále je nepochybné, že žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil, přičemž úhrady nebyly prováděny vůbec a ani po zesplatnění již nebyla provedena žádná platba. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou pravidelných denních splátek a neuhrazením dluhu ani po výzvě přistoupila žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 12. 2024. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě zesplatněné pohledávky i předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025. Uplatněné příslušenství odpovídá smluvním ujednáním: smluvní úrok 0,93 % denně z nesplacené jistiny, smluvní pokuta 0,1 % denně a poplatek za vyplacení tranše 1,99 % z vyplacené částky. Po zesplatnění žalobkyně vyčíslila dlužnou částku 73 605,40 Kč (jistina 34 999,42 Kč, poplatek 678,61 Kč, smluvní úrok 37 927,37 Kč) a dále uplatnila zákonný úrok z prodlení z částky 35 678,03 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu 0,1 % denně za období 14. 9. 2024 – 13. 12. 2024 ve výši 1 968,22 Kč.1.1. Soud ex officio přezkoumal, zda vyhovění žalobě nebude v rozporu s aktuální judikaturou Soudního dvora Evropské unie (zejm. věci C‑693/19, C‑831/19, C‑600/19, C‑582/21), a proto nejprve z úřední povinnosti posoudil přezkoumatelnost smluvních ujednání.1.2. Ochrana spotřebitele vyplývá z práva EU a její vnitrostátní úprava (§ 1810 a násl. o. z.) musí být vykládána ve světle smyslu a účelu směrnic. Soud proto z úřední povinnosti přezkoumal i to, zda ostatní smluvní ujednání nejsou nejasná, klamavá nebo zneužívající a zda nevytvářejí významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (§ 1813 o. z.). V projednávané věci soud neshledal okolnosti nasvědčující nejasnosti, klamavosti či zneužívající povaze ujednání; podstatné náležitosti byly žalovanému sděleny jasně a srozumitelně.1.3. Přezkum soud zaměřil na zásadní ujednání relevantní pro vý