10 C 270/2025-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 22 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 12. 12. 2022 žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka finanční částky ve výši 22 000 Kč. Částku žalobce předal žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný mimo jiné zavázal vrátit žalobci uvedenou finanční částku za dohodnutých podmínek. Dle smlouvy se zavázal vrátit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy nejpozději k dvacátému dni příslušného měsíce, přičemž poslední splátka byla splatná k 20. 5. 2023. Žalovaný dle žaloby porušil svou smluvní povinnost, když žalobci neuhradil žádnou část dluhu ani jedinou měsíční splátku. Žalobce proto žalovanému zaslal předžalobní výzvu z 5. 5. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 7. 5. 2025. Výzva byla adresována na adresu , adresa, . Dle odůvodnění žaloby zbývající dluh v té době činil 22 000 Kč a stal se splatným nejpozději dne 20. 5. 2023. Žalobce proto vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 5. 2025. Na dluh žalovaný nehradil nic. Zbývající dluh ke dni 5. 5. 2025 činil dle odůvodnění žaloby 22 000 Kč.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložené Smlouvy o zápůjčce dne 12. 12. 2022 plyne, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku finanční částky ve výši 22 000 Kč s tím, že dle smlouvy byla částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy. V čl. III. smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci uvedenou finanční částku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy nejpozději k 20. dni příslušného měsíce, přičemž poslední splátka byla splatná k 20. 5. 2023. Sjednáno bylo „smluvní penále ve výši 24 % ročně“ jako sankce za prodlení s plněním. Žalovaný dle žaloby nehradil dohodnuté měsíční splátky, a proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 5. 2025. Stalo se tak přípisem právního zástupce žalobce ze dne 5. 5. 2025, který byl žalovanému podán k poštovní přepravě dne 7. 5. 2025. Výzva, adresována na adresu , adresa, , byla odeslána jako doporučená zásilka. Dle odůvodnění návrhu zbývající dluh činil 22 000 Kč a stal se splatným nejpozději dne 20. 5. 2023. Z listin neplyne, že by žalovaný po uzavření smlouvy uhradil jakoukoli část dluhu.4. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve sjednaných splátkách po 2 000 Kč splatných vždy nejpozději k 20. dni příslušného měsíce, přičemž poslední splátka byla splatná k 20. 5. 2023. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 24 % ročně. Žalovaný však zapůjčené prostředky nezaplatil, a to ani na základě upomínky právního zástupce žalobce ze dne 5. 5. 2025, dostal se tak do prodlení. Na základě předložených důkazů a vycházeje ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaný žalobci dluží částku ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu této částky, soud jeho návrhu výrokem I. vyhověl a právo na úhradu této pohledávky mu přiznal.Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny rovněž v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úhradu úroků z prodlení ve výši sjednané smluvně, tedy 24 % ročně.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce, kterou požadoval, tedy ve výši 8 249 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 290 Kč ve výši 1 530,90 Kč.