10 C 276/2025-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14. 10. 2024 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru) se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 39 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru) v měsíčních splátkách 5 850 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, splatnou dne 15. 11. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první upomínku ze dne 20. 11. 2024, kterou ji vyzval k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však své splatné závazky neuhradila, ten ji k úhradě dlužné splátky proto vyzval druhou upomínkou ze dne 5. 12. 2024. Jelikož prodlení žalované i přes to trvalo, žalobce přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, přípisem ze dne 21. 3. 2025. V návaznosti na to požaduje žalobce přiznání práva na úhradu částky 39 000 Kč, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, v souladu s čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru na úhradu nákladů na upomínkování (za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, ) v celkové výši 1 000 Kč, zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 21. 3. 2025 byla žalované odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 4. 4. 2025 a seznámena s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Vzhledem k tomu, že svou povinnost dobrovolně nesplnila, dostala se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občankou Bulharska, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a podle jakého právního řádu se tak má stát. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaná, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.4. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) citovaného nařízení ve spojení s ust. § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak učinit dle předpisů ČR, neboť dle § 87 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. s jejím právem smlouva nejúžeji souvisí a k jejímu uzavření navíc došlo na území ČR.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Z předložených listin plyne, že žalobkyně uzavřela, po řádném prověření úvěruschopnosti žalované, se žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 39 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Úvěr měl být uhrazen v 12 splátkách po 5 850 Kč měsíčně, celkem částkou 109 200 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako sazba měsíční a činila 15 %. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2024 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (5 850 Kč) a zároveň k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Žalovaná své splatné závazky neuhradila, žalobce jí proto zaslal druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2024 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (5 850 Kč) a k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč a k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Bylo jí oznámeno, že žalobce přistoupil dle ustanovení čl. V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a s ohledem na porušení smlouvy o úvěru vyčíslil nárok na úhradu dluhu celkovou částkou. Ta se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 000 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 24 437,90 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 300 Kč.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. dle ustanovení § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut up