Okresní soud v Tachově 3 C 43/2026-76 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 37 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené právním předpisem od , datum, do zaplacení, dále částky 8 883 Kč představující smluvní pokutu a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, následně navýšený dalšími čerpáními. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila, a proto byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Ke dni zesplatnění evidovala žalobkyně vůči žalované pohledávku sestávající z nesplacené jistiny ve výši 27 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 800 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala smluvní pokutu vyúčtovanou v souladu se smlouvou.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žádostí o spotřebitelský úvěr, potvrzeními o provedených platbách, oznámením o zesplatnění úvěru, výpisy z bankovního účtu žalované za období říjen až prosinec 2022, podklady předloženými žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované, fotografií občanského průkazu žalované a dalšími listinami, jejichž obsah vzal za prokázaný.4. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaná jako spotřebitelka dne , datum, uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž souhlas žalované se smluvní dokumentací byl potvrzen verifikačním SMS kódem. Součástí smlouvy bylo ujednání o úrokové sazbě ve výši 40 % měsíčně, o povinnosti hradit měsíčně přirostlý úrok a o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení.5. Soud dále zjistil, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet žalované částku 20 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 2 000 Kč, celkem tedy částku 27 000 Kč. Všechny platby byly odeslány na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované.6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 46 094 Kč, měsíční výdaje ve výši 26 000 Kč, zaměstnavatele , právnická osoba, a současně deklarovala, že není vedena v insolvenčním ani exekučním řízení. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a posoudila její úvěruschopnost rovněž na základě bankovních výpisů a dalších podkladů.7. K výzvě soudu žalobkyně doložila výpisy z bankovního účtu žalované za období říjen, listopad a prosinec roku 2022. Z těchto výpisů soud zjistil, že žalované byl v uvedeném období pravidelně vyplácen příjem ze zaměstnání, současně však splácela více úvěrových závazků a opakovaně čerpala další úvěrové produkty a kontokorent. Výpisy zachycují mimo jiné splátky úvěrů společnosti , právnická osoba, , úhrady společnosti , právnická osoba, a příjmy od společností poskytujících krátkodobé úvěry.8. Dále soud zjistil, že žalobkyně oznámením ze dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Podle tohoto oznámení činila žalobkyní evidovaná pohledávka ke dni zesplatnění 69 199 Kč.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Nebylo sporu o tom, že mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 27 000 Kč. Bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila, přičemž žalovaná poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátila.11. Předmětem sporu se tak stalo zejména posouzení, zda žalobkyni vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny náleží též sjednaný smluvní úrok a smluvní pokuta, případně zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných mimo jiné od spotřebitele a případně z příslušných databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost představuje jednu ze základních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a její splnění je poskytovatel povinen v případném soudním řízení prokázat.13. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla lustrace žalované v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , současně vycházela z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr a z bankovních výpisů žalované. K výzvě soudu však žalobkyně nepředložila žádné výstupy z označených registrů, nepředložila ani vlastní hodnocení bonity žalované, , Anonymizováno, , Anonymizováno, či jiný dokument zachycující způsob vyhodnocení získaných údajů. Z provedeného dokazování tak nevyplynulo, jaké konkrétní informace měla žalobkyně při uzavření smlouvy k dispozici a jakým způsobem z nich dovodila schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr.14. Pokud jde o listiny předložené žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti, jednalo se především o výpisy z bankovního účtu žalované za období říjen až prosinec roku 2022. Tyto výpisy však zachycují stav hospodaření žalované přibližně osmnáct až dvacet měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Soud má za to, že takto časově vzdálené podklady bez dalšího nemohou představovat dostatečný a aktuální podklad pro odpovědné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele v době uzavření smlouvy v červnu roku 2024. Nadto z uvedených výpisů vyplývá, že žalovaná již v roce 2022 využívala více úvěrových produktů současně, splácela závazky vůči několika věřitelům a opakovaně čerpala kontokorentní úvěr. Ani ve vztahu k těmto skutečnostem žalobkyně nevysvětlila, jakým způsobem je při hodnocení úvěruschopnosti zohlednila a k jakým závěrům dospěla.15. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není-li úvěruschopnost spotřebitele posouzena s odbornou péčí, zaniká právo poskytovatele požadovat sjednané úroky a jakékoli jiné náklady spotřebitelského úvěru.17. V projednávané věci proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 10 800 Kč ani nárok na smluvní pokutu ve výši 8 883 Kč. Žaloba byla v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.18. Současně však zůstává zachováno právo žalobkyně na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem 27 000 Kč, přičemž z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalovaná tuto jistinu zcela či zčásti uhradila. Soud proto žalobě v rozsahu jistiny 27 000 Kč vyhověl.19. Jelikož se žalovaná po zesplatnění úvěru dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 000 Kč od , datum, do zaplacení, tedy ode dne uplatněného žalobou.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 27 000 Kč z celkem žalovaných 46 683 Kč, tedy v rozsahu 57,84 %, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 42,16 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 15,68 %, a v tomto rozsahu jí proto soud přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.21. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 868 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupci žalobkyně náleží odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby), když sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon z tarifní hodnoty 46 683 Kč činí podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, částku 2 980 Kč. Dále mu náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady právního zastoupení činí 6 860 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k této částce též náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 1 440,60 Kč.