Okresní soud v Tachově 3 C 59/2026-68 – Smlouva pracovní

Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Tachově dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 114.628,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.071,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.086,60 Kč, dále úroku ve výši 12 % ročně z částky 44.100 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 44.100 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s dohodnutou cenou úvěru v 18 měsíčních splátkách po 5.844 Kč. Své smluvní povinnosti však neplnil řádně a včas a na pohledávku uhradil pouze částku 11.750 Kč. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobci. Ke dni postoupení činila dlužná jistina částku 44.100 Kč a další žalované nároky představují neuhrazenou část sjednané ceny úvěru, smluvní pokutu a příslušenství pohledávky.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Pravomoc soudů České republiky je dána podle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný jako spotřebitel měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, konkrétně na adrese , adresa, . Místní příslušnost Okresního soudu v Tachově je proto dána podle § 84 a § 85 odst. 1 o. s. ř. Rozhodným právem je podle čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právní řád České republiky, neboť jde o spotřebitelskou smlouvu uzavřenou a plněnou v České republice mezi podnikatelem vykonávajícím svou činnost na území České republiky a spotřebitelem s bydlištěm v České republice.4. Soud provedl dokazování listinami tvořícími obsah spisu, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, doklady předloženými k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, příslušnou částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou včetně dokladů o jejich odeslání.5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč. Současně bylo sjednáno, že žalovaný vedle poskytnuté jistiny uhradí poplatek představující cenu úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně. Celková dlužná částka činila 105.182 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 5.844 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno oprávnění věřitele požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50.000 Kč. V žádosti uvedl, že je státním občanem Bulharské republiky, je svobodný, bez vyživovacích povinností, zaměstnaný na plný pracovní úvazek jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, a disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši přibližně 27.721 Kč. Současně uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Zákaznická karta dále obsahuje záznam o ověření údajů předloženou pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce květen a červen roku 2023. Žalovaný svým podpisem potvrdil správnost a úplnost uvedených údajů a současně prohlásil, že nezamlčel žádnou skutečnost významnou pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet.7. Z dokladů předložených k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný doložil pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, , pracovní smlouvu, její následnou změnu a výplatní pásky za měsíce květen a červen roku 2023. Tyto podklady odpovídaly údajům uvedeným v zákaznické kartě a sloužily právnímu předchůdci žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka 50.000 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil celkem částku 11.750 Kč, a to platbami ze dne , datum, a , datum, . Po započtení těchto plateb činil nesplacený zůstatek jistiny 44.100 Kč. Další úhrady žalovaný neprovedl.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla společností , právnická osoba, postoupena žalobci. Na straně 29 seznamu postoupených pohledávek je pod pořadovým číslem , hodnota, výslovně uveden žalovaný , Jméno žalovaného, společně s číslem smlouvy , Anonymizováno, . Úplnost seznamu postoupených pohledávek je potvrzena jeho závěrečnou podepsanou stranou.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce a vyzval jej k úhradě dluhu na účet nového věřitele. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo odesláno na adresu bydliště žalovaného v , adresa, .11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 127.344,26 Kč a poskytl mu lhůtu k plnění do , datum, . Současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a na vznik nákladů řízení. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného.12. Na základě takto provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, že žalovanému byly poskytnuty sjednané peněžní prostředky, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, že pohledávka byla platně postoupena na žalobce a že žalobce je v řízení aktivně věcně legitimován.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 50.000 Kč. Z provedeného dokazování bylo současně zjištěno, že žalovaný na svůj závazek uhradil pouze částku 11.750 Kč, přičemž po započtení provedených plateb činil nesplacený zůstatek jistiny ke dni vyčíslení dluhu částku 44.100 Kč. Žalobce proto důvodně požadoval zaplacení nesplacené jistiny ve výši 44.100 Kč.15. Soud se dále zabýval ujednáními o ceně úvěru obsaženými ve smlouvě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že vedle poskytnuté jistiny byla mezi smluvními stranami sjednána povinnost žalovaného uhradit poplatek představující cenu úvěru. Tento poplatek byl ve smlouvě vymezen jako součet jednotlivých složek, konkrétně smluvního úroku, částky za zpracování spotřebitelského úvěru a částek za komfortní a flexibilní splácení. Současně byla ve smlouvě uvedena celková dlužná částka, počet splátek, jejich výše i roční procentní sazba nákladů. Soud dospěl k závěru, že uvedená smluvní ujednání byla formulována určitě, srozumitelně a transparentně a žalovanému muselo být při uzavření smlouvy zřejmé, jakou celkovou částku bude povinen věřiteli uhradit. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 105.182 Kč, tedy jistinu a cenu úvěru v celém sjednaném rozsahu.16. Soud dále přezkoumal, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty, pracovněprávních dokumentů a dokladů o příjmech zjistil, že právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmové, pracovní a osobní poměry žalovaného, vycházel z jeho pracovního poměru na dobu neurčitou, z doložených výplatních pásek za předcházející období a z údajů o jeho stávajících závazcích. Za tohoto stavu soud uzavřel, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla před uzavřením smlouvy posouzena dostatečně a v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru.17. Žalobce dále uplatnil částku 45.528,76 Kč představující dosud neuhrazenou část sjednané ceny úvěru. Vzhledem k závěru soudu o platnosti smlouvy, transparentnosti cenových ujednání a splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného považoval soud tento nárok za důvodný a přiznal jej v plném rozsahu.18. Pokud jde o smluvní pokutu, účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení. Soud neshledal toto ujednání neplatným ani nepřiměřeným. Sjednaná sazba smluvní pokuty byla ve smlouvě vyjádřena jednoznačně a žalobce navíc v řízení neuplatnil smluvní pokutu v plném matematickém rozsahu odpovídajícím délce prodlení, nýbrž pouze částku 25.000 Kč. Soud proto považoval i tento nárok za důvodný.19. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6.071,10 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 12 % ročně. Žalobce tento úrok vyčíslil z nesplacené jistiny 44.100 Kč za období do , datum, . Soud shledal tento výpočet v souladu se smlouvou a přiznal žalobci i tento nárok.20. Žalobce rovněž požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.086,60 Kč vypočtený z nesplacené jistiny za období od , datum, do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý závazek řádně a včas nesplnil a dostal se do prodlení, vzniklo věřiteli právo na úrok z prodlení. Soud proto přiznal i tento nárok.21. Vedle kapitalizovaných nároků žalobce důvodně požadoval také smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 44.100 Kč od , datum, do zaplacení, neboť nesplacená jistina zůstala i po postoupení pohledávky nadále úročena sjednanou úrokovou sazbou. Ze stejného důvodu soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení z částky 44.100 Kč od , datum, do zaplacení.22. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 056,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 732 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 114 628,76 Kč sestávající z částky 5 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 450 Kč ve výši 3 874,50 Kč.