4 C 40/2026-35 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 108 739,41 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o kontokorentním úvěru se sjednaným limitem na částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroků a cen podle bodu III.1. Smlouvy o úvěru tak, že kontokorent musí být vždy uhrazen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Splacení úvěru znamená, že zůstatek na účtu nebude záporný. V případě, že je kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, případně před lhůtou, je žalovaný oprávněn čerpat kontokorent opakovaně. K čerpání došlo dne , datum, . Úroková sazba byla sjednána 18,90 % ročně. Dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobci ceny za služby spojené s vedením kontokorentu podle podmínek stanovených Sazebníkem. Pokud úvěr nebo jiná pohledávka ze smlouvy není splacena řádně a včas, je žalobce oprávněn kromě řádného úroku účtovat i úrok z prodlení z nesplacené částky a vzniklé náklady spojené se správou úvěru a s případným vymáháním úvěru. V případě, že není závazek v prodlení uhrazen, je žalobce oprávněn požadovat okamžité splacení úvěru. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky vzniklé nesplacením přečerpaného limitu kontokorentního úvěru ve výši 7 013 Kč nejpozději do , datum, , což neučinil. Před podáním žaloby byl žalovaný upozorněn na převod pohledávky na evidenční účet a vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 110 634,12 Kč. Ke dni zesplatnění dne , datum, činila výše pohledávky celkem 108 739,41 Kč. Výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce žalobu doplnil tak, že žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví a žalobce vycházel z příjmu žalovaného, který zjistil z výpisu z účtu za předcházející období ve výši 32 000 Kč. Dále žalobce zjistil, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení, zaměstnavatel žalovaného také nebyl v insolvenčním řízení, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobce ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti a SML pravidly, záznam o exekučním řízení atd. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 600 Kč, žalobce však stanovil jeho výdaje na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení), včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 902 Kč. Žalobce rovněž zjistil, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný poskytnutý kontokorentní úvěr v ČS s limitem 100 000 Kč a orientační splátkou 3 000 Kč a revolvingový úvěr v ČS s limitem 50 000 Kč a orientační splátkou 1 500 Kč a hotovostní úvěr pro fyzické osoby se splátkou 1 959 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Orientační splátka nového úvěru činila 2 352 Kč a nové splátkové zatížení činilo 6 852 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 25 148 Kč k pokrytí životních nákladů. K tomuto žalobce doložil výpisy z účtu za období předcházející uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem , Anonymizováno, , musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout, a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle smlouvy mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, republikou a , Anonymizováno, , Anonymizováno, republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, uzavřené v , Anonymizováno, dne , datum, a publikované pod č. 106/1978 Sb.. Dle čl. 36 smlouvy (1) Smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, než se týká závazků. Podle čl. 37 smlouvy (1) K jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce.6. Žalovaný je přihlášen k trvalému pobytu na území České republiky a Okresní soud v Tachově je proto příslušným k projednání dané věci.7. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše 100 000 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Dle soudu žalobce dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, kdy vycházel nejen z údajů sdělených žalovaným, ale tyto byly prověřovány v interních i externích databázích. Dopisem ze dne , datum, vyzýval žalobce žalovaného k úhradě nesplacené části úvěru. Výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby.8. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci jako úvěrující povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci i sjednaný úrok, který však žalobce požadoval v žalobě pouze ve výši 12 % ročně.9. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu proto přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 350 Kč a paušální náhradě za dva úkony (za předžalobní upomínku a žalobu) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková výše nákladů řízení tak činí 4 950 Kč.