5 C 15/2026-53 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení pohledávky ve výši 83 359 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou jako klientem uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázal uhradit spolu se smluveným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 102,1 % ročně ve 30měsíčních splátkách ve výši 4 656 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná neplnila řádně, když před zesplatněním úvěru bylo uhrazeno pouze 10 splátek v celkové výši 32 636 Kč. Dle ustanovení smlouvy pod bodem 6.3. vzniklo žalobkyni právo zesplatnit celý úvěr, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splátkou úvěru v délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, a splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . Úvěr byl tedy zesplatněn ke dni , datum, . Před zesplatněním byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky se lhůtou 30 dnů. Dle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny. Dle bodu 6.5. smlouvy žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, jelikož žalovaná nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, v daném případě ode dne , datum, do úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Podle čl. 6.1. smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, v případě žalované u splátky č. , hodnota, a 9). Podle čl. 6.2. smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, v případě žalované u splátky č. , hodnota, a 9). Splatnost této smluvní pokuty byla stanovena ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu i zákonných úroků z prodlení. Úrok za poskytnutí úvěru požaduje žalobce pouze do částky 167 616 Kč.2. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z listiny označené jako Hodnocení klienta bylo zjištěno, že příjem žalované činí 13 482 Kč, přičemž tento byl doložen výpisem z účtu a oznámením Úřadu práce o změně výše dávky ze dne , datum, . Výdaje žalované byly vypočteny ve výši 7 410 Kč. Výpočtem příjmů a výdajů žalované byla zjištěna částka představující disponibilní zdroj klienta. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI, z nichž nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované. Na základě takto zjištěných skutečností soud konstatuje, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované způsobem odpovídajícím požadavkům stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a požadavkům odborné péče.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, na který žalovaná uhradila celkem částku 32 636 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši nominální úrokové sazby 102,1 % ročně. Úvěr byl splatný ve 30měsíčních splátkách po 4 656 Kč. Dle článku 6 smluvních ujednání byla stanovena povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu v případě porušení povinnosti žalované. Dle bodu 6.1. činí výše smluvní pokuty v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení a je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2. má poskytovatel vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle článku 6.4. byl sjednán vznik tzv. nové jistiny po zesplatnění úvěru, tvořené nezaplacenou původní jistinou a úrokem z úvěru. Dle článku 6.5. byla sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení tzv. nové jistiny v den zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl tento zesplatněn a žalované bylo zesplatnění oznámeno dopisem žalobkyně ze dne , datum, . Před zesplatněním byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne , datum, a , datum, . Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, úroková sazba činila 102, % ročně. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvních pokutách v neprospěch dlužníka a dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka s připočtením neuhrazeného úroku, smluvních pokut a dalších nákladů a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry, a to i přes to, že žalobkyně se rozhodla uplatnit úrok za dobu po zesplatnění úvěru do limitu 167 616 Kč. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z. V uvedené věci je možné odkázat rovněž na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (např. 64 Co 198/2018, 25 Co 131/2019, 25 Co 228/2019, 25 Co 413/2019, 25 Co 351/2019, 25 Co 10/2020, 25 Co 28/2020), která se týkají věcí téže žalobkyně, kdy předmětem řízení bylo zaplacení peněžních částek na základě uzavřených smluv o úvěru, které jsou prakticky totožné se smlouvou o úvěru v daném případě, a ve kterých rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva účastníky uzavřená je absolutně neplatnou vcelku, pro její rozpor s dobrými mravy.8. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná uhradil částku 32 636 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 17 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudk