5 C 4/2026-22 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 132 804,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), podle které ji poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle této částky uhradit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 48 205 Kč s úrokovou sazbu ve výši 12 % ročně, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč. Celková částka 113 454 Kč byla splatná v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 5 403 Kč. Poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však sjednané splátky nehradila a žalovanou na předmětné pohledávce nebylo uhrazeno ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, vznikla žalované povinnost hradit předmětnou pohledávku žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne , datum, . Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky, která sestává z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatku ve výši 57 804,25 a smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 712,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 016,67 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 12 % z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne , datum, .2. Žalovaná na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřila k žalobě, nereagovala.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaná je občankou Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.5. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny poplatek v částce 60 115 Kč, který sestává z úroku ve výši 48 205 Kč, z poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč. Úvěr byl splatný v 21 měsíčních splátkách po 5 403 Kč. Žalovaná na dlužné částce neuhradila ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovanou. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, .6. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozh. znění, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 122 odst. 4 při prodlení delším než 90 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě České národní banky zvýšené o 8 procentních bodů, nebylli sjednán úrok nižší.10. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., na jejím základě vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Soud vzal za prokázané, že vedle kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky byly mezi právním předchůdcem a žalovanou v rámci smluvního ujednání sjednány pravidelné a jednorázové platby (zejména poplatek za zpracování půjčky, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Tato ujednání byla formulována srozumitelně a určitě a žalovaná jejich existenci ani výši nezpochybnila. V tomto rozsahu proto soud shledal nárok žalobkyně po právu a v této části žalobě vyhověl.11. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 712 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1016,67 Kč a úroku 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení. Soud však při posouzení této části nároku vycházel z toho, že se jedná o spotřebitelský vztah, v němž je třeba přezkoumat přiměřenost sjednaných sankčních a úrokových ujednání. Pokud součet sjednaných úroků, úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších poplatků výrazně přesahuje obvyklé tržní podmínky a vede k nepřiměřenému zatížení spotřebitele, neplní již odměňovací či sankční funkci, nýbrž nabývá zneužívajícího charakteru. Takové jednání je namístě posoudit jako odporující zásadě poctivosti ve smyslu § 6 odst. 1 o. z. V projednávané věci kumulace sankčních plnění a jiných plateb vedla k tomu, že celková povinnost žalované dosáhla téměř trojnásobku původně poskytnuté jistiny. Takové zatížení dlužníka již neplní funkci přiměřené odměny ani funkci přiměřené sankce, nýbrž představuje nepřiměřené zatížení dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že uplatněný nárok v části přesahující přiměřenou míru odměny a zákonného úroku z prodlení nelze považovat za výkon práva požívající soudní ochrany, a žalobě v této části nevyhověl.12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po postoupení smlouvy dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 980,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 313 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 804,25 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 560 Kč ve výši 4 107,60 Kč.