17 C 260/2020-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 3 500 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu z Rámcové smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne 24. 10. 2016. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem realizovaným dne 24. 10. 2016 finanční obnos ve výši 3 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 7. 11. 2016. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 4. 2018 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce s účinností ke dni 17. 5. 2018 Vedle jistiny dluhu 3 500 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 407,57 Kč za období vzniku prodlení po splatnosti závazku, tj. od 8. 11. 2016 do 20. 4. 2018 a dále zákonného úroku z prodlení ve výši určené datem splatnosti od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 18. 5. 2018 do zaplacení z postoupené jistiny ve výši 3 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listiny nazvané„ Rámcová smlouva o úvěru“ datované dnem 24. 10. 2016 bylo zjištěno, že tato smlouva vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný [právnická osoba] požádat o poskytnutí úvěru a [právnická osoba] tento úvěr byla oprávněna poskytnout. Na základě této smlouvy [právnická osoba] po předchozí SMS žádosti žalovaného poskytla žalovanému bezhotovostním převodem realizovaným dne 24. 10. 2016 finanční obnos ve výši 3 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 7. 11. 2016. Nedílnou součástí této smlouvy jsou i Smluvní podmínky smlouvy o úvěru. 5. Z výpisu z účtu Via SMS bylo zjištěno, že na vrub bankovního účtu žalovaného byla dne 24. 10. 2016 odepsána z uvedeného účtu žalobce platba ve výši 3 500 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek datované dne 20. 4. 2018 bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze strany [právnická osoba] na společnost žalobce s účinností ke dni 17. 5. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem [právnická osoba] ze dne 22. 6. 2018. 7. Z dopisu ze dne 9. 7. 2020 a podacího archu ze dne 10. 7. 2020 soud konečně zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 3 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 5. 2018 do 9. 7. 2020 ve výši 604,01 Kč do 17. 7. 2020. 8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční obnos ve výši 3 500 Kč, který žalovaný ve lhůtě splatnosti (7. 11. 2016) nevrátil. S účinností ke dni 17. 5. 2018 došlo k postoupení pohledávky ze strany [právnická osoba] na společnost žalobce a to Smlouvou o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 22. 6. 2018 oznámila [právnická osoba] žalovanému postoupení celé pohledávky. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, která má znaky smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku a žalovaný nedostál svým platebním povinnostem ze smlouvy vyplývajícím. Na právní vztah se také vztahují zákony č. 634/1992 Sb. a č. 145/2010 Sb., ve znění změn a doplňků. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 407,57 Kč za období vzniku prodlení po splatnosti závazku, tj. od 8. 11. 2016 do 20. 4. 2018 a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 500 Kč od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 18. 5. 2018 do zaplacení, rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. 10. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 11. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 368 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 968 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 500 Kč (za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 12. Platební místo a standartní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.