19 C 251/2020-23 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 250 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 19. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem ve výši 5 390 Kč s tím, že ji splatí v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 207 Kč, počínaje dnem 26. 3. 2018. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2018 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu úrokem ve výši 2 450 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 207 Kč, počínaje dnem 26. 3. 2018. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná nesplácela úvěr řádně, když uhradila pouze v 0. týdnu trvání úvěru částku ve výši 1 000 Kč, ve 8. týdnu trvání úvěru částku ve výši 1 000 Kč, v 11. týdnu trvání úvěru částku ve výši 500 Kč, v 17. týdnu trvání úvěru částku ve výši 200 Kč, v 21. týdnu trvání úvěru částku ve výši 200 Kč a v 26. týdnu trvání úvěru částku ve výši 240 Kč. Od té doby ničeho neuhradila. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a žalobě vyhověl. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě a ona se zavázala tuto poskytnutou částku zaplatit spolu s úrokem a s poplatky v celkové výši 5 390 Kč. Celkovou částku 12 390 Kč se zavázala splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 207 Kč, počínaje dnem 26. 3. 2018. Žalovaná žalovanou částku ve stanovených lhůtách splatnosti zcela neuhradila, když zaplatila celkem pouze 3 140 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 250 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od okamžiku předepsané splatnosti smlouvy do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a s podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.