20 C 227/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného vyúčtování a příslušenství jak ve výroku I shora z faktury [číslo] za dodávku elektřiny do odběrného místa žalované na adrese trvalého bydliště shora v období od [datum] do [datum]. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, na adrese trvalého pobytu jí byla písemnost po uplynutí úložní doby vhozena do domovní schránky, jinou adresu soud nezjistil. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně prokázala smlouvou č. l. 11 závazek žalované hradit řádně vyúčtovanou dodávku elektřiny ve shora uvedeném odběrném místě EAN [číslo] v sazbě D02d (s hodnotou jističe 20A s jednou fází) a sjednanou zálohou [částka] měsíčně, s korespondenční adresou tamtéž. Fakturou č. l. 14 se splatností [datum] žalobkyně prokázala řádné vyúčtování částky [částka] za dodávku elektřiny do předmětného odběrného místa. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 16) vypracování i zaslání (č. l. 18) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci dnem [datum] platně sjednali spotřebitelský závazek ve smyslu § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z tohoto závazku žalobkyně dodávkou elektřiny do odběrného místa řádně plnila, žalovaná však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení a to s odkazem na § 1970 občanského zákoníku, když počátek prodlení odpovídá fakturaci a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění a na území státu byl po značnou část roku vyhlášen nouzový stav. Nelze tak automaticky očekávat jednorázové splnění, a to i s přihlédnutím k tomu, že proti žalované zdejší soud nařídil již 3 exekuce a je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízení po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně šestiměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo (další) exekuce. Nad touto eventualitou by se žalovaný měl vážně zamyslet, neboť náklady exekuce zpravidla pohledávku zdvojnásobí, přičemž jejím výsledkem (kromě jiných forem postižení majetku) zpravidla bývá právě splátkový kalendář (ovšem již pro částky podstatně vyšší – navýšené o náklady exekučního řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaná sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. V takovém případě dosáhne žalovaný jednorázové splatnosti a dobrodiní splátkového kalendáře, který si žalovaná nemusela s žalobkyní ani soudním exekutorem dohodnout (než tak učinil soud formou tohoto rozhodnutí), bude zmařeno.