21 C 72/2019-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 9. 11. 2016 se žalobkyní (dříve [právnická osoba]) distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 12. 2016. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, jehož součástí je i sjednaný úrok ve výši 1 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data uvedeného ve smlouvě poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu, ničeho však nezaplatil 2. Žalovanému byla z důvodu jeho neznámého pobytu ustanovena pro toto řízení opatrovnice, která namítla, že žalobkyně nikterak neprokazuje, že by si od ní měl žalovaný zapůjčit finanční prostředky dle rámcové smlouvy, neprokazuje ani, že by žalovaný s uzavřením smlouvy vyjádřil souhlas. Pokud žalobkyně zaslala částku 5 000 Kč na účet uvedený ve spise, má právo vyzvat tuto osobu k navrácení finančních prostředků. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 12. 2020, k němuž se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, svou neúčast omluvili a souhlasili, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků, jednání však za účelem doplnění dokazování k návrhu žalobkyně muselo být odročeno na 17. 12. 2020. Druhé jednání pak bylo za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, či tyto důkazy označila a navrhla soudu jejich vyžádání, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 9. 11. 2016 na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo poukázání této částky na shora uvedený účet uzavření rámcové smlouvy o úvěru dne 9. 11. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Rámcová smlouva o úvěru“, v níž je jako klient označena osoba [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [adresa]. V listině jsou pak upraveny podmínky jednotlivých smluv o úvěru uzavíraných mezi účastníky; listina je podepsána toliko žalobkyní. Další listina označená„ Standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru“ popisuje základní vlastnosti spotřebitelského úvěru ve výši 5 000 Kč, jsou v ní uvedeny údaje o věřiteli, nikoliv však klientovi, a listina není nikým podepsána. [celé jméno žalovaného], bytem [adresa], byl před podáním žaloby upomínkou ze dne 22. 8. 2018 právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu z úvěru ze dne 9. 11. 2016 v celkové výši 7 232,27 Kč; doklad o odeslání výzvy žalobkyně nedoložila. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 8. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný nebyl majitelem účtu č. [bankovní účet]; účet by ke dni 1. 5. 2017 uzavřen. 5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § [číslo] a násl. a rovněž ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. 6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by žalovanému poskytla jakoukoliv částku, aby soud mohl případně žalobou uplatněný nárok posoudit jako plnění bez právního důvodu či nárok na vrácení neoprávněného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, když účet, na který byla částka 5 000 Kč poukázána, nepatří žalovanému. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označení důkazů k prokázání sporných tvrzení, s poučením o následcích nesplnění této výzvy, žalobkyně se však k jednání nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na toto poučení připravila. Z uvedených důvodů tedy byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly. 8. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice, která byla žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu v tomto řízení z řad advokátů ustanovena. Ustanovené opatrovnici žalovaného náleží dle ust. § 6, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši ve výši 1 200 Kč a dle ust. § 13 odst. 3 stejné vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání dne 17. 12. 2020), a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 4 500 Kč částkou 945 Kč Celkem tedy odměna ustanovené opatrovnice žalovaného činí částku 5 445 Kč a soud tedy tuto částku opatrovnici přiznal. 9. Výrokem IV. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení, které platil. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, který měl ve věci úspěch. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2905/2014). Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a soud jí tedy s odkazem na shora uvedené uložil povinnost uhradit státu náklady, které stát platil jako odměnu a náhradu hotových výdajů ustanovené opatrovnice, tj. částku 5 445 Kč. 10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Soudní poplatek za řízení činí v projednávané věci 1 000 Kč (položka 1 bod 1. písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.), když soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a doměřil žalobkyni poplatek v souladu s položkou 2 bod 2. přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. Žalobkyně tento doplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila a uhrazena tak byla na soudním poplatku toliko částka 400 Kč, soud tak uložil žalobkyni povinnost soudní poplatek doplatit výrokem V. tohoto rozhodnutí ve věci samé. 11. Lhůtu k plnění uložené povinnosti žalobkyni soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.