24 C 231/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 7. 2020 domáhala částky 2 456 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 15. 8. 2013 uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění majetku a odpovědnosti za škodu s pojistným splatným ročně. Protože žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 16. 8. 2018, došlo ke dni 11. 11. 2018 k zániku pojistné smlouvy. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za dobu od 16. 8. 2018 do 11. 11. 2018 a poplatky za upomínky v celkové výši 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Z pojistné smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 15. 8. 2013 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti za škodu s účinností od 16. 8. 2013. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 7 174 Kč. Z přehledu bilance pojistné smlouvy ze dne 11. 11. 2018 vyplývá, že žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 16. 8. 2018, když poslední úhrada byla dne 14. 9. 2017 a žalobkyně předepsala žalovanému celkem 4 poplatky za upomínku po 50 Kč každý. Z dopisu ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že pojistná smlouva zanikla ke dni 11. 11. 2018 pro nezaplacení dlužného pojistného. Dopisem ze dne 3. 5. 2019, 16. 4. 2019, 19. 3. 2019 a 22. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím [právnická osoba], a. s Dopisem ze dne 4. 6. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce, dopis byl podán na poště téhož dne. 5. Podle § 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje platit pojistné. 6. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána oprávněně, a proto jí vyhověl. Žalovaný uzavřel se žalobkyní výše uvedenou pojistnou smlouvu, tj. zavázal se hradit roční pojistné ve výši 7 174 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 16. 8. 2018 a pojistná smlouva tak zanikla ke dni 11. 11. 2018. Žalobkyni tím vznikl nárok na poměrnou část pojistného za dobu od 16. 8. 2018 do 11. 11. 2018 ve výši 2 256 Kč. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení za dobu prodlení žalovaného s plněním od 12. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Pokud jde o poplatky v celkové výši 200 Kč, které jsou v podstatě smluvní pokutou, soud postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, z něhož vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu, přičemž ujednání o poplatku (které je ve své podstatě smluvní pokutou) nebylo sjednáno přímo v samotné smlouvě, ale vyplývalo ze Všeobecných obchodních podmínek. Tím byla žalobkyní porušena zásada poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto soud žalobu v nároku na poplatek včetně úroku z prodlení z tohoto poplatku zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 246,59 Kč, přičemž tato částka představuje 83,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 456 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.