25 C 201/2020-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 4 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovaná obdržela převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala do [datum] vrátit tuto částku a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 304,6 Kč a smluvní úrok z úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno], kdy žalovaná mimo jiné zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet, vybrala výši úvěru a počet dnů jeho splácení, vyplnila registrační formulář a číslo bankovního účtu a následně odsouhlasila obsah smlouvy o úvěru zaškrtnutím příslušného políčka, přičemž smlouvu podepsala prostřednictvím verifikačního SMS kódu. Žalovaná do sjednané doby splatnosti částku, k jejímž zaplacení se zavázala, neuhradila. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobou požadovaná částka představovala dluh na jistině úvěru v částce 3 000 Kč a na smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč, přičemž příslušenství pohledávky společně označené jako kapitalizovaný úrok tvořily nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 3 304,6 Kč, úrok v částce 1 505,75 Kč a náklady na vymáhání pohledávky v částce 158 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaná bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených listinných důkazů lze uzavřít toliko, že [právnická osoba] poskytovala klientům na základě jejich žádosti bezhotovostní formou na bankovní účet klienta či hotovostní formou s výběrem u čerpacích stanic [anonymizováno] peněžní prostředky za poplatek a úrok. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou na základě její žádosti dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 3 000 Kč převodem na jí označený bankovní účet, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem a úrokem do [datum]. Tato svá tvrzení však žalobkyně neprokázala, když v prvé řadě nebylo prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru a že jakkoliv projevila souhlas s obsahem smlouvy. Z žádného z provedených důkazů pak nelze uzavřít ani to, že žalobkyně převedla finanční prostředky na bankovní účet označený žalovanou (podle předloženého konceptu smlouvy mělo jít o hotovostní formu poskytnutí úvěru prostřednictvím čerpacích stanic [anonymizováno]). Protože žalobkyně neprokázala, že částku 3 000 Kč žalované poskytla, nebylo možno žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Soud byl připraven podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila. 7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto jí ve výroku I. rozsudku zcela zamítl. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly a soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.