27 C 174/2020-40 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobami došlými soudu ve dnech 24. 4. 2020 a 22. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jimiž by soud uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni v obou případech 1 950 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedené částky představují ceny za ošetření a pobyty na protialkoholní záchytné stanici, jejíž provozovatelkou je žalobkyně, ve dnech 30. 3. 2019 a 18. 7. 2019. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 11. 2020 byla řízení o uvedených žalobách vedená dosud samostatně spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvám soudu učiněným dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení účastníků a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl ve dnech 30. 3. 2019 a 18. 7. 2019 ošetřen a pobýval na protialkoholní záchytné stanici, jejíž provozovatelkou je žalobkyně. Při propuštěních byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů na ošetření a pobyty v celkové výši 3 900 Kč (2 x 1 950 Kč), které nezaplatil, ale uznal své dluhy vůči žalobkyni z uvedených důvodů v uvedené výši a zavázal se je zaplatit do třiceti dnů od podpisů uznání dluhu. Podle ustanovení § 89e odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (ve znění účinném od 31. 5. 2017), prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle shora citovaného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné. Proto soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 3 900 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžitých dluhů, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dluhu právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni také 9,75 % úrok z prodlení ročně z částky 1 950 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení a 10 % úrok z prodlení ročně z částky 1 950 Kč od 18. 8. 2019 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemůže za účelně vynaložené náklady považovat jakékoliv náklady, které žalobkyně vynaložila na řízení zahájené žalobou došlou soudu dne 22. 6. 2020, když žalobkyni nic nebránilo touto žalobou požadovaný nárok uplatnit již žalobou podanou dne 24. 4. 2020. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.