27 C 269/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 060 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od 2. 11. 2018 do 13. 2. 2019, když žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 760 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v době od 2. 11. 2018 do 13. 2. 2019 (104 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne 21. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 060 Kč představující součet nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 6 760 Kč (104 dnů nároku na příspěvek x 65 Kč). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dní 2. 1. 2020 a 13. 2. 2020. Dne 26. 6. 2020 zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku z téhož dne. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná, a proto jí téměř zcela vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 7 060 Kč představující součet příspěvku ve výši 6 760 Kč a„ poplatku“ ve výši 300 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu (příspěvku ve výši 6 760 Kč), má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni také zákonný 10 % úrok z prodlení ročně z částky 6 760 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení. Odlišně soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z uvedeného„ poplatku“, neboť tento samotný je již příslušenstvím pohledávky (náklady spojené s uplatněním – viz § 513 občanského zákoníku), a nelze jej dále úročit úrokem z prodlení (účastníci se na tom nedohodli). Proto soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 10 % úroku z prodlení ročně z částky 300 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, výrokem II. rozsudku zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.