27 C 275/2020-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 014,52 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 14. 11. 2018 Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] přičemž její součástí byla i ujednání o pronájmu koncového zařízení. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované k užívání ve smlouvě uvedené koncové zařízení a žalovaná se zavázala platit za pronájem zařízení měsíční nájemné a nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení vrátit pronajaté zařízení žalobkyni. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Žalovaná svým závazkům nedostála, když mimo jiné sjednané nájemné neplatila, proto žalobkyně účastnickou smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého koncového zařízení, čemuž žalovaná nevyhověla. Proto žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu. Dále žalovaná dluží žalobkyni částku 14,52 Kč představující nezaplacenou část sjednaného nájemného. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 11. 2018 účastnickou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací na dobu určitou 24 měsíců a žalovaná se zavázala za tyto služby platit. Součástí smlouvy byla i smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, na základě nichž žalobkyně pronajala žalované koncové zařízení kategorie Základ – Pevný internet do zásuvky. Bylo ujednáno, že žalovaná bude platit žalobkyni měsíční nájemné a nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení vrátí pronajaté zařízení žalobkyni. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] splatnou dne 6. 3. 2019 mimo jiné částku 14,52 Kč jako Pronájem zařízení Základ – Pevný internet do zásuvky. Výpovědí ze dne 9. 4. 2019 žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu pro dlouhodobé neplnění závazků žalovanou a vyzvala ji ke splnění z toho vyplývajících povinností. Žalobkyně dále vyúčtovala žalované fakturou [číslo] splatnou dne 30. 7. 2019 smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení částkou 4 000 Kč. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 14. 5. 2020 žalobkyně upomenula žalovanou na dosud dlužnou částku a upozornila ji na svou připravenost domáhat se zaplacení částky 7 086,54 Kč s příslušenstvím v soudním řízení. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po posouzení shora uvedeného závěru o skutkovém stavu zejména podle citovaných ustanovení právních předpisů shledal soud žalobu důvodnou. Žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání věc, tedy shora uvedené koncové zařízení, ale žalovaná svým smluvní pokutou utvrzeným závazkům platit nájemné a vrátit pronajatou věc nedostála. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 014,52 Kč představující součet dlužného nájemného (14,52 Kč) a smluvní pokuty (4 000 Kč). Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužných částek, uložil jí soud rovněž povinnost zaplatit žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ode dní následujících po dni splatnosti dlužných částek do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.