10 C 250/2021-24 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 18.3.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 423 Kč. Tato částka představuje dluh žalovaného za převoz služebním dopravním prostředkem PČR do protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne 12.7.2020 v čase od 20.35 hodin do 22.00 hodin, když mu byla naměřena hodnota alkoholu v krvi 2,32 promile. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. Z doložených listin bylo prokázáno, že dle záznamu protialkoholní záchytné stanice byl žalovaný hospitalizován dne [datum] ve [údaj o čase] hodin, když byl na příkaz PČR zadržen. Ze zprávy PČR bylo zjištěno, že byl žalovaný dopraven do záchytné stanice v [obec] a předán dne [datum] ve [údaj o čase] hodin, a to služebním vozidlem [registrační značka] na trase z [anonymizováno] [obec] do [obec] v délce 67 km. Náklady přepravy žalovaného do záchytné stanice byly vyčísleny dne 2.10.2020 ve výši 423 Kč při spotřebě dle technického průkazu 6,6l/100km benzínu BA a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 12.10.2020 k jejich úhradě do 26.10.2020. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 17 odst.1) z. č.379/2005 o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, účinného do 31.5.2017, podle něhož je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice (dále jen„ záchytná stanice“) zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat v tomto zařízení poskytování zdravotních služeb též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Podle odst. 2) pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle odst. 3) za dopravu osob do záchytné stanice odpovídá osoba, která k vyšetření podle § 16 odst. 4 vyzvala. Podle odst. 4) dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 5) ošetření osoby přijaté na záchytnou stanici oznamuje záchytná stanice jejímu registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství. Jde-li o osobu mladší 18 let, oznamuje se tato skutečnost také jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné osobě odpovědné za její výchovu. Při přijetí osoby mladší 18 let se tato skutečnost oznamuje též orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jde-li o osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo zbavenou způsobilosti k právním úkonům, oznamuje se tato skutečnost opatrovníkovi určenému soudem. Podle ustanovení § 89e odst. 1 z. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. S ohledem na uvedené, kdy byl žalovaný hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici, kam byl dopraven vozidlem PČR na trase v délce 67 km, a byl pod vlivem alkoholu ve výši 2,32 promile, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Podle ustanovení § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle uvedeného ustanovení přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení za dobu prodlení žalovaného s plněním ve výši dle nařízení vlády, a to z žalované částky dle splatnosti výzvy ze dne 12.10.2020. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Částka 300 Kč představuje odměnu za 1 právní úkon žalobkyně (sepis žaloby) ve výši 1 x 300 Kč, dle § 151 odst. 3 o.s.ř, když žalobkyně je ve věci úspěšný nezastoupený účastník, přičemž výše odměny je stanovena vyhláškou č. 254/2015 Sb., ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve výroku III rozsudku soud uložil ve věci neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je od této povinnost osvobozena.